Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Alois Beltrame Quattrocchi
Aloysius Beltrame Quattrocchi, paterfamilias

9. listopadu, připomínka
Postavení:manžel
Úmrtí:1951

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Catanie v Itálii. V Římě vystudoval práva a oženil se s Marií Corsiniovou, s níž měl potom 4 děti. Své manželství prožívali ve světle evangelia, ve vzájemné oddanosti a odhodlanosti sloužit Bohu i životu. Sílu čerpali především ze svátostí eucharistie a manželství. Proto osvědčili důvěru v Boha zvláště při očekávání posledního dítěte a vynikli i velkou lidskou angažovaností. Nakonec se stali prvním společně blahořečeným manželským párem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OVOCE MANŽELSTVÍ ŽITÉHO ZE SVÁTOSTI

Alois se narodil se 12. 1. 1880 v Catanii na Sicílii, kde jeho otec Karel byl úředníkem na prefektuře. V rodině, kde měl ještě čtyři sourozence, mu byly vštípeny pevné morální zásady. Přibližně v jeho deseti letech se jejich rodina i se strýcem přestěhovali do Říma.

Alois zde začal na fakultě Univerzity La Sapienza studovat právo. Úspěšně je dokončil 14. 7. 1902 a stal se oblíbeným a uznávaným advokátem. Vedle nadání byl u něj ceněn jeho postoj k pravdě a spravedlnosti, zodpovědnost i jeho neskrývané křesťanského přesvědčení, z něhož pocházela velká ochota nesobecky pomáhat potřebným. Dík svým vlastnostem budil respekt a úctu.

S Marií Corsiniovou, pocházející z Florencie, se v Římě seznámil v roce 1901 a po třech letech se s ní v březnu 1905 zasnoubil. Svatbu měli za necelých sedm měsíců, 25. 11., v kapli sv. Kateřiny v bazilice Santa Maria Maggiore. Od té doby, podle slov papeže, prožívali společně svoji manželskou lásku se službou životu ve světle evangelia i s velkou lidskou angažovaností.

Po sňatku v roce 1905 bydleli s Mariinými rodiči i s prarodiči v centru Říma. Nakonec zde v jednom domě v obdivuhodném vztahu se vzájemnou vlídností žily čtyři generace. Přispívala k tomu jejich každodenní účast na mši svaté, přijímání svátostí i vztah k Panně Marii, ke které se každý den obraceli modlitbou růžence.

První tři děti [které si později zvolili duchovní stav – Filip (o. Tarsicius) nar. 15. 10. 1906; Štěpánka (sestra Cecílie) nar. 9. 3. 1908; César (o. Paulín) nar. 27. 11. 1909] se narodily za dobrého zdraví. Vážná situace však nastala při očekávání čtvrtého dítěte - Jindřišky. Lékaři velmi naléhali, aby matka, jejíž stav se zhoršoval kvůli vzrůstající anemii, souhlasila s potratem, neboť byli přesvědčeni, že nemůže přežít matka ani dítě. (Šlo údajně o nepřirozené, značné a vytrvalé krvácení a s ním spojená naprostá nevyzrálost placenty. Z toho důvodu byla více jak 90% pravděpodobnost úmrtí a lékaři počítali s nemožností vyživování plodu, který by se z důvodu anemie nevyvíjel.) Matce dávali pouze 5-10 % naděje na přežití. Přesto rodiče návrhy lékařů nepřijali a v důvěře se za narození ve zdraví modlili. V osmém měsíci se jim 6. 4. 1914 narodila Jindřiška (it. Henrietta), která byla jejich velkou radostí a později jim pomáhala v jejich stáří. Sama se dožila 98 let a s bratry se účastnila blahořečení rodičů.

Po heroickém "ano životu" došlo v rodině k rozmnožení Boží milosti. Rodiče vychovávali děti k lásce a otevřenosti. Ukazovali jim cestu svým příkladem v oblasti náboženské, morální, citové, občanské a vlastenectví. Jejich příklad přitahoval k víře i mnohé nevěřící.

Alois se věnoval i teologickému vzdělávání a navštěvoval večerní kurzy na Gregoriánské univerzitě. Na svém pracovišti byl pro své kolegy apoštolem, pomáhal jim zamýšlet se nad problémy souvisejícími se smyslem života, práva, lásky a poznávat Boha. Mnozí díky němu našli cestu do církve.

V roce 1916 se Alois zapojil do nově vzniklé Asociace italského katolického skautingu (ASCI). V Římě se stal jeho horlivým iniciátorem a v roce 1917 předsedou. Od r. 1919 do 1923 vedl skauty v oratoři, kterou s Kajetánem Santos založil při bazilice Santa Pudenziana. V roce 1921 byl jmenován generálním poradcem ASCI. Ve funkci zůstal do roku 1927, kdy byla organizace fašistickým režimem rozpuštěna. Po osvobození Alois Quattrocchi spolupracoval s poslanci Reggio dácii a Jacinim v centru politických studií. Na ulici Depretis založil pro přátele skupinu „Hnutí katolické renesance“ a aktivně pomáhal manželce, která se stala vícepředsedkyní Lidové fronty, a již dříve i františkánskou terciářkou.

Po válce se oba manželé zapojili také do hnutí „Rinascita Cristiana i Fronte delia Famiglia“.

Při beatifikaci 21. 10. 2001 papež Jan Pavel II. ve shrnutí jejich života řekl:

„Tito manželé prožívali svou manželskou lásku a službu životu ve světle evangelia a s velkou lidskou angažovaností. S plnou odpovědností přijali roli spolupráce s Bohem v darování života a věnovali se velkodušně dětem. Vychovávali a usměrňovali je tak, aby je přivedly k poznání Božího plánu lásky s nimi.

Inspirováni Božím slovem i svědectvím svatých, blahoslavení manželé prožívali svůj obyčejný život neobyčejným způsobem. Uprostřed radostí i starostí normální rodiny dokázali vést neobyčejně bohatý duchovní život. Jeho centrem byla každodenní Eucharistie, se kterou se pojila dětinská oddanost k Nejsvětější Panně.

V jejich životě, podobně jako v životě mnoha jiných manželů, kteří denně plní své rodičovské povinnosti, si můžeme všimnout posvátný výraz Kristovy lásky k Církvi.“

Alois Beltrame Quattrocchi zemřel v Římě 9. 11. ve věku 71 let na infarkt myokardu. Jeho manželka Marie ho přežila o 14 let a zemřela 26. 8., kdy jí bylo 81 let. Oba svými životy ukázaly, že křesťanské manželství je a může být společnou cestou ke svatosti a dnes z nebe pomáhají těm, kteří se na ně obrací.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu uvažovat o tom, co mne oslovilo, co by se mohlo týkat mého života a zamyslím se nad významem modlitby. Svá rozhodnutí zařadím do osobní modlitby a mohu připojit modlitbu za kanonizaci těchto manželů:

Bože věčné lásky, v blahoslavených manželech Aloisovi a Marii Beltrame Quattrocchiových nám dáváš příklad svatosti žité v manželství. Uchovali si víru a naději uprostřed životních povinností a potíží.Vychovali své děti ke svatosti.Kéž jejich modlitba a příklad je rodinám oporou v jejich křesťanském životě a pomáhá nám jít cestou ke svatosti. Je-li to tvá vůle, rač nám na jejich přímluvu udělit milost, o kterou tě teď žádáme, a uveď je mezi svaté své Církve. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

POZNÁMKA

Alois (Luigi) Beltrame Quattrocchi zemřel 9. 11. 1951 a jeho manželka Marie 26. 8. 1965. V římské diecézi se však slaví společně 25. 11., v den výročí jejich sňatku. Pro univerzální církev jsou data jejich uctívání nechána shodná s daty úmrtí.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilicæ Lateranensis; Ursinus (s. III.); Agrippinus (s. III.); Vito (asi 530); Eustolia et Sopatra (s. VI.); Georgius, ep. Ludeven (asi 870); Ioanna de Signa (1307); Gabriel Ferretti (1456); Ludovicus Morbioli (1485); Gratia de Catharo (1508); Georgius Napper (1610); Elisabeth a Sanctissima Trinitate Catez (1906); Henricus Hlebowicz (1941); Aloysius Beltrame Quattrocchi, paterfamilias (1951); Carmen a Iesu Infante González Ramos García Prieto (1899)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský