Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Baudolín
Baudolinus

10. listopadu, připomínka
Postavení:poustevník
Úmrtí:s. VIII.

ŽIVOTOPIS

Žil v první polovině 8. století, za langobardského krále Liutpranda, na pravém břehu řeky Tanaro u Alexandrie v severní Itálii. Podle legendy pocházel z bohaté šlechtické rodiny, ale všechen majetek rozdal chudým a žil v poustevně. Měl prorocké dary a svou laskavostí získával náklonnost lesní zvěře i přízeň lidí.

Mezi ty, kteří u něj hledali pomoc, patřil i hrabě, který při honu na jelena nechtěně z luku zasáhl vnuka krále Liutpranda. Poslovi, vyslanému pro Baudolína, dříve než stačil promluvit, poustevník řekl: „Je mi líto, ale ten mladý muž už je mrtev.“ – Tuto příhodu v životopise Baudolína uvedl benediktinský mnich a historik Pavel Deacon (žijící v kraji za jeho života) na svědectví o jeho nadpřirozených darech.

Baudolín zemřel asi kolem r. 740 ve své poustevně na místě dnešní Villa del Foro a zde byl i pohřben. V roce 1786 byl Baudolín prohlášen patronem města i celé alexandrijské diecéze. V souvislosti s jeho velkou oblibou a úctou byl v jisté době jako patron Alexandrie ztvárněn v biskupském oděvu obklopen divokými husami a dalšími zvířaty, která se podle legendy kolem něj shromažďovala a poslouchala ho.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Leo Magnus, Pp I et doctor Eccl. (461); Demetrianus (asi 260); Orestes, m. in Cappadocia (s. III./IV.); Probus, ep. Ravennaten (s. III./IV.); Narses et Iosephus, m. in Perside (343); Iustus, ep. Cantuarien (asi 627); Baudolinus (s. VIII.); Andreas Avellino (1608); Acisclus Piña Piazuelo (1936); Ioannes Prassek et socii (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský