Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Menas (Menáš)
Mennas, m. in Ægypto

11. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:s. IV in.
Patron:obchodníků, pouštních karavan, křivě obviněných; vzýván v těžké nouzi i při hledání ztracených předmětů
Atributy:velbloud

ŽIVOTOPIS

Spolehlivě o něm víme jen to, že byl pro víru umučen a martyrologium uvádí místo u jezera Mareotis, tedy u Alexandrie v Egyptě. K jeho smrti došlo nejspíše v prvním desetiletí IV. století. Menasův kult je velmi starý a zejména na Východě byla tomuto světci projevovaná velká úcta. Původní záznam o jeho životě a smrti se již velmi dávno ztratil a tradující vyprávění nabírala mnoho odlišného.

O sv. Menasovi, jehož jméno je také překládáno jako Menáš, Mena, Mina či Minas, nám legendární vyprávění staví před oči následující příběh:

Původem byl Egypťan a povoláním voják. Se svou legií se dostal do města Cotyaeum (dnešní Kütahya/Kütahyanská provincie) v západním Turecku. Svou věrností víře se dříve či později stal nemálo známým jako horlivý křesťan. V souvislosti s pronásledováním za císaře Diokleciána odešel na opuštěné místo, kde se soustředil na modlitbu, k níž připojoval také půst. Již dříve svým postojem ovlivňoval život těch, kteří ho znali, a posílen zde modlitbou navrátil se do města, ve kterém se konaly pohanské slavnosti. Chtěl povzbudit křesťany, na které byl konán nátlak, aby se vzdali své víry, nebo budou trpět. (Je zde určitý předpoklad, že se může jednat o Alexandrii i když někde, zvláště na Východě, se uvádí Cotyaeum. Působil na obou místech a je shoda, že jeho ostatky skončily v Egyptě.)

Menas, jemuž hrozil těžší trest i proto, že byl voják, vystoupil zde veřejně na obranu víry křesťanů. Tím se postavil proti nařízením vydaným Diokleciánem a druhům zároveň připomínal křesťanskou zásadovost, nehledě na to, že ho kvůli tomu čeká kruté mučení.

Různé verze legendy hovoří o tom, že mezi vznešenými rodinami způsobil mnohá obrácení, ukazujíce na pravou tvář modloslužebnictví. Někde se záhy hovoří o jeho mučení, k němuž ho prý odsoudil místní prefekt Pyrrhus. Jinde jeho pověst dosahuje nejprve Diokleciánova dvora, ze kterého je k radikálnímu zásahu vyslán Hermogenes. Ten ho údajně dal zprvu mučit, ale pak ovlivněn silou Menasova ducha se sám stal křesťanem a podstoupil i mučednickou smrt.

Uvádí se také, že pohanští kněží obvinili místodržitele Rustika, že vlivem jeho slabostí se ve městě vzmáhá křesťanství a hyne stará víra v bohy. Rustik se obvinění ulekl a žádal císaře, aby sám odpadlíky v Alexandrii potrestal. Tyto příběhy hovoří o boji temného modlářství, jednáních ze strachu i o síle těch, kteří zůstávají oddáni Bohu, u něhož není nic nemožného. Rozhodující zůstává síla lásky, která pramení z Boha a k záchraně druhých vydává věrné svědectví.

Příběh končí údajným stětím Menase a snahou spálit jeho ostatky. Přinejmenším jejich část byla s velkou úctou od křesťanů pohřbena a na hrobě tohoto mučedníka docházelo k vyslyšení proseb a k zázrakům.

Závěr legendárních vyprávění také končí vysvětlením atributu, kterým je velbloud. Při přemisťování ostatků tohoto mučedníka k jeho původnímu hrobu se velbloud s ostatky ani po vystřídání jiným zvířetem nechtěl pohnout z určitého místa poblíž jezera, a tak došlo k označení místa Menasova hrobu. Nad ním byl zbudován chrám, který byl do VII. století vyhledávaným poutním místem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martinus, ep. Turonen (397); Mennas, m. in Ægypto (s. IV in.); Veranus, ep. in Provincia (s. V in.); Mennas, solitarius (asi 580); Ioannes Eleemosynarius (620); Bertuinus (asi s.VII.); Theodorus Studita (826); Bartholomæus, iunior, abbas Cryptoferren (1065); Luigia Poloni (1855); Alicia Kotowska (1939); Vincentius Eugenius Bossilkov (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský