Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Vincenc Evžen Bossilkov
Vincentius Eugenius Bossilkov

11. listopadu, připomínka
Postavení:biskup a mučedník CP
Úmrtí:1952

ŽIVOTOPIS

Narodil se 16. 11. 1900 v obci Belene, ležící u Dunaje v Bulharsku. Rodiče, Alois a Blažena roz. Djantová, žili jako chudí, věřící rolníci. Vincenc spadl jako malé dítě do Dunaje a podle přesvědčení matky se zachránil zázrakem. Ta jej z vděčnosti obětovala Ježíšově Matce. V 11 letech ho rodiče dovedli do internátu kněží pasionistů poblíž Belene. Vincenc začal ve 13 letech malý seminář v Ruse. Protože zde měl velmi dobrý prospěch, představení ho za souhlasu rodičů poslali do Kortrijk v Belgii. Po maturitě začal u pasionistů v Ere v Belgii noviciát a přijal řeholní jméno Evžen od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Řeholní sliby složil 29. 4. 1920. Na filozofická a teologická studia byl poslán nejprve do Mook v Nizozemsku, pak do Wezembeek v Belgii, a na jejich dokončení do Ruse v rodném Bulharsku. Zde 28. 7. 1926 přijal kněžské svěcení. Pro výjimečné schopnosti ho biskup v Ruse poslal ještě na další studia do Orientálního papežského institutu. Evžen Bossilkov v něm získal doktorát teologie. V závěrečné práci psal o vztazích Apoštolského stolce k Bulharsku ve středověku. Po návratu nastoupil jako biskupský tajemník a farář katedrály v Ruse.

Od roku 1934 byl farářem v Bardarskom Gera. Dostavěl zde kostel s farou a přičinil se o zřízení školy cizích jazyků i o hřiště pro mládež. Byl aktivní při organizování duchovních i společensky kulturních akcí. Podnětem vždy byla potřeba posilovat víru. Byl i úspěšným kazatelem. Dobře také vycházel s pravoslavnými bratry i se státními orgány. Známějším se stal dvěma veřejnými projevy při příležitosti 250. výročí povstání katolíků proti turecké nadvládě v roce 1688, které vyšly i tiskem snad ve všech bulharských novinách.

Za války pomáhal židovským rodinám, jimž poskytoval i úkryt. Po smrti biskupa Damiána Theelen byl r. 1946 jmenován apoštolským vikářem a v následujícím roce nikopolským biskupem. Biskupské svěcení přijal 7. 10. 1947. Bulharsku byl po osvobození Sovětskou armádou vnucen stalinský režim nazývaný zde později „pancéřovým komunismem“. Mezi prvními útoky na projevy svobody byl zákaz činnosti všech katolických organizací a to i zabavením církevního majetku. Kněží, kteří přišli ze zahraničí, byli vyhnáni a 30 bulharských uvězněno i s mnoha dalšími aktivními laiky. Biskup Bossilkov obcházel farnosti, posiloval svěřené stádo a snažil se bránit nevinně vězněné. Také odmítl podepsat dekrety, které měly v Bulharsku přispět k odloučení církve od Říma. Dá se říci, že tím vším si podepsal vlastní zatčení 16. 7. 1952, které bylo obestřeno tajemstvím. Teprve 2. 9. vládní noviny přinesly zprávu o jeho obvinění ze zrady. Výslechy provázené fyzickým i psychickým mučením nedosáhly plánovaného efektu a tak podle rozhodnutí politbyra se konal naplánovaný pětidenní proces, končící 3. 10. rozsudkem smrti. V závěrečné řeči odsouzený biskup prohlásil: „Nedělejte si o mě starost . Dostal jsem Boží milost a zůstanu věrný Kristu a jeho církvi.“ V noci na 12. listopad byl biskup Evžen Bossilkov zastřelen na nádvoří sofijského vězení a pohřben do společného hrobu s dalšími nepohodlnými.

Papež Jan Pavel II. při jeho blahořečení v Římě 15. 3. 1998 o něm mimo jiné řekl: „Uhasil žízeň, když pil z duchovní skály, kterou je Kristus. Realizoval věrně charisma sv. Pavla od Kříže, zakladatele řehole pasionistů. Rozvíjel neúnavně duchovnost utrpení. Zasvětil se také zcela pastorační službě ve svěřeném mu křesťanském společenství a bez váhání se postavil z očí do očí nejtěžší zkoušce, kterou je mučednictví... Dokázal obdivuhodným způsobem spojit poslání kněze a biskupa s hlubokým duchovním životem a s velkým pochopením pro potřeby svých bratrů. Je neobyčejnou postavou katolické církve v Bulharsku nejen pro vzdělání, ale i pro neustálé rozněcování ekumenické iniciativy a jeho hrdinskou věrnost stolci sv. Petra.

Tento biskup a mučedník, který se celý život staral o to, aby byl věrným obrazem Dobrého pastýře, stal se jím zvláštním způsobem ve chvíli smrti, když smísil svou vlastní krev s krví Beránka vylitou za spásu světa. Jaký nádherný příklad pro nás, povolané vydávat svědectví věrnosti Kristu a jeho evangeliu.“

POZNÁMKA

Památka Vincence Evžena Bossilkova je církví ustanovena na 11. 11. a pod tímto datem je v martyrologiu, ale pro slavení v kongregaci pasionistů bylo stanoveno datum 13. 11. (zřejmě s ohledem na závaznou památku sv. Martina).


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martinus, ep. Turonen (397); Mennas, m. in Ægypto (s. IV in.); Veranus, ep. in Provincia (s. V in.); Mennas, solitarius (asi 580); Ioannes Eleemosynarius (620); Bertuinus (asi s.VII.); Theodorus Studita (826); Bartholomæus, iunior, abbas Cryptoferren (1065); Luigia Poloni (1855); Alicia Kotowska (1939); Vincentius Eugenius Bossilkov (1952)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský