Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Jan Cini de Pace
Ioannes Cini de Pace

12. listopadu, připomínka
Postavení:poustevník, terciář TOF zakl.
Úmrtí:asi 1335

ŽIVOTOPIS

Narodil se v roce 1270 v Pise v Itálii. V mládí se oženil, zúčastnil vojenské výpravy proti Florencii a 8. 10. 1296 měl podíl na pokusu o vraždu nově ustanoveného biskupa pro diecézi v Pise. Vysloužil si tím exkomunikaci a uvěznění. To vše, se zkušenostmi z bojů, při nichž viděl umírat své přátele, vedlo u něj k zamyšlení a k obrácení.

Rozhodl se po propuštění žít jako kajícník, a to po nějakou dobu u Porta della Pace v Pise. Svým příkladem oslovil i další druhy, s nimiž založil bratrstvo „Františkánských terciářů poustevníků“ nazývaných „Fraticelli“ (po nějakou dobu se jednalo o kongregaci, která zanikla v roce 1782). Jejich aktivita se zaměřovala na skrytou pomoc chudým.

Jan byl od roku 1305 několikrát zvolen představeným. Osobně zajišťoval roznášení almužen (jídla, oblečení i peněz) za noci, aby to chudí, kterým by stud bránil veřejnému přijetí almužny, měli snazší. Někde docházelo i k úhradám povinných poplatků za ně. Náboženský život těchto terciářů se soustředil do kaple Panny Marie Sambuca, kde se jim od biskupa dostalo požehnání. Jan poslední dny života trávil v uzavřené malé cele, kam dostával jídlo a sv. přijímání malým okénkem. Pohřbený byl na hřbitově Monumental v Pise. Před blahořečením, k němuž došlo 10. 9. 1857 papežem Piem IX, byly jeho ostatky přeneseny do kostela.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský