Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Robert Montserrat Beliart
Robertus Montserrat Beliart

13. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník SF
Úmrtí:1936

ŽIVOTOPIS

Narodil se 17. 6. 1911 v Reus v provincii Tarragona ve Španělsku do rodiny Viktora a Gertrudy. Přibližně v letech 1919 až 1922 navštěvoval školu sv. Petra v Reus.

V 11 letech pocítil touhu stát se řeholním knězem. Nastoupil do školy Nazaretského v Blanes a 24. 9. 1926 oblékl řeholní hábit Synů Sv. Rodiny (SF- Filii Sacrae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph). Noviciát začal v klášteře Svaté rodiny v Les Corts a 25. 9. 1927 zde složil první řeholní sliby. Po nich studoval na řádových školách filozofii a teologii. Další studium bylo zaměřeno na plánované působení v Argentině. Kněžské svěcení přijal 7.3 1936 v Gironě. Jeho cesta měla začít po další přípravě 21. 7. 1936. Ještě v sobotu 18. 7. slavil na dovolené v kostele svého rodného města mši sv. a pak se vracel do Barcelony.

Byl velmi zbožný, asketický, pozorný, formálně i přísný a vážného chování, ale i přátelský, plný empatie s živým zájmem. Měl vysokou a štíhlou postavu, nosil brýle a měl nadání pro hudbu. Vypuknutí občanské války mu zabránilo vycestovat, proto zůstal v Barceloně, kde působil pod rouškou hudebníka dávajícího lekce.

V první polovině listopadu 1936 milicionáři obklíčili penzion, v němž byl ubytován, zatkli ho i s majitelem a odvedli do vězení u Eliáše. Pro jeho kněžské povolání ho 13. 11. zavraždili u zdi hřbitova Moncada.

Blahořečený byl 13. 10. 2013 s 18 spolubratry Kongregace synů Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa ve skupině 522 mučedníků z dob pronásledování církve ve 30. letech 20. století ve Španělsku. Beatifikaci v Tarragoně předsedal papežský vyslanec kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Na začátku beatifikační liturgie bylo promítnuto videoposelství papeže Františka, který v něm o těchto mučednících řekl:

»Jsou to křesťané získaní Kristem, učedníci, kteří si dobře osvojili onu „lásku až do krajnosti”, která přivedla Ježíše na kříž. Neexistuje láska na splátky, milování po částech. Láska je naprostá, a když se miluje, miluje se do konce. Na kříži Ježíš zakusil tíži smrti, tíži hříchu, ale cele se svěřil Otci a odpustil. Mluvil nemnoho, ale daroval život. Kristus nás „předbíhá” v lásce; mučedníci jej napodobili v lásce až do konce.

Svatí otcové říkají: „Napodobujme mučedníky!“ Vždycky je třeba trochu zemřít, abychom vyšli ze sebe samých, z našeho egoismu, z našeho blahobytu, z naší lenosti, z našich smutků a otevřeli se Bohu, druhým a zvláště těm, kteří toho nejvíce potřebují.

Prosme o přímluvu mučedníky, …abychom nebyli průměrnými křesťany, kteří mají křesťanský nátěr, ale nikoli podstatu. Oni nebyli křesťany jenom nátěrem, ale až do poslední chvíle.«


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agnes, abbatissa Pragen (1282); Antoninus, Nicephorus, Zebinas, Germanus et Manathas (308); Mitrias (s. IV.); Brictius (444); Arcadius, Paschasius, Probus, Euthychianus et Paulillus (473); Leonianus (asi 518); Quinctianus (asi 525); Florentius, ep. Tijernen et Amantius presbyter (s. VI.); Dalmatius, ep. Ruthenen (asi 580); Himerius, eremita (asi 612); Eugenius, ep. Toletan (657); Maxellendis (670); Nicolaus I. (867); Abbo, abbas Floriacen (1004); Varmundus (asi 1010 nebo 1014); Homobonus (1197); Maria Teresia Scrilli (1889); Augustina (Livia) Pietrantoni (1894); Ioannes Gonga Martínez (1936); Maria a Patrocinio a Sancto Ioanne Giner Gomis (1936); Robertus Montserrat Beliart (1936); Carl Lampert (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský