Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Karel Lampert
Carl Lampert

13. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1944

ŽIVOTOPIS

Narodil se 9. 1. 1894 v Göfis u Feldkirch, ve Vorarlbersku v Rakousku jako sedmé dítě rolníka Františka Xavera a Marie Lampert Rosina. V době studia na střední škole v Feldkirchu zemřel Karlovi otec. Ve studiu pokračoval díky podpoře strýce, od r. 1914 v semináři Brixenu. Od biskupa Fr. Eggera zde 12. 5. 1918 přijal kněžské svěcení. Následně 12 let vykonával pastorační službu v Dornbirn. Biskup Zikmund Waitz ho potom poslal na studie kanonického práva do Říma. Po studiích byl v roce 1935 byl přijat mezi advokáty tribunálu Rota Romana (u nejvyššího církevního soudu). S právnickým titulem byl jmenován i monsignorem. Na podzim téhož roku byl povolán zpět do Rakouska. Na žádost biskupa Waitz byl Dr. Karel Lampert jmenován do čela církevního soudu v apoštolské správě Feldkirch. Od dalšího roku působil také jako kaplan semináře v Innsbrucku a byl i vedoucím katolického nakladatelství Tyrolesa.

Biskup Pavel Rusch ho v Innsbrucku 15. 1. 1939 jmenoval generálním vikářem (pro-vikářem a apoštolským administrátorem území Innsbruck-Feldkirch).

Jako generální vikář se několikrát dostal do konfliktu s nacistickým režimem představovaným osobou Gauleitera Franze Hofera, šéfa gestapa v Innsbrucku. Ve velikonočním týdnu r. 1940 Dr. Lampert prostřednictvím vatikánského rozhlasu měl šířit zprávu o stresující situaci v Tyrolsku. Následně byl zatčen a dva týdny strávil ve vazbě. Další konflikt měl v květnu, kvůli umučení kněze O. Neururera, jehož proces se v předešlém roce snažil zastavit. (Byl umučen 30. 5. a blah.r. 1996) Dr. Lampert uveřejnil nekrolog v církevních novinách s uvedením místa, kde Neururer zemřel. Za porušení pravidel důvěrnosti ho nacisté zatkli znovu 5. 7. 1940. Do Dachau byl deportován 25. 8. 1940 a odtud 1. 9. převeden do koncentračního tábora Sachsenhausen u Berlína. Zde byl zařazen do disciplinární jednotky a podroben nuceným pracím. Po třech měsících byl 15. 12. převezen do Dachau, kde osm měsíců zůstal ve vězení. Dne 1. 8. 1941 byl Dr. Karel Lampert propuštěn a poslán do vyhnanství v Pomořansku. Přestěhoval se 16. 8. 1941 do Štětína, kde působil jako farář v Carolusstift. Netušil, že na něj byl nasazen špeh z Waffen-SS Pissaritsch, vydávající se za hluboce věřícího inženýra Hagena. Jelikož se mu nepodařilo získat žádné důkazy, že by o. Karel Lampert vystupoval proti režimu, byl vymyšlen příběh s vysílačkou o připravovaném spiknutí jako důvod k větší vlně zatýkání. To začalo 4. 2. 1943. Dr. Karel Lampert byl obviněn z velezrady, vyzvědačství, podrývání vojenské morálky a z napomáhání nepříteli. V následujících měsících podroben intenzivnímu výslechu a mučení. Soudní proces, při němž byl odsouzen 20. 12. 1943 se z jistých důvodů opakoval 8. 9. 1944 a po něm byl 13. 11. o. Karel Lampert popraven gilotinou v Halle (Saale).

Blahořečený byl 13. 11. 2011 a papež Benedikt XVI. při této příležitosti připomenul slova o. Karla Lamperta při jednom z výslechů: „Miluji svou církev. Já zůstal věrný své církvi i kněžství. Jsem na straně Kristově a miluji svou církev.“


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agnes, abbatissa Pragen (1282); Antoninus, Nicephorus, Zebinas, Germanus et Manathas (308); Mitrias (s. IV.); Brictius (444); Arcadius, Paschasius, Probus, Euthychianus et Paulillus (473); Leonianus (asi 518); Quinctianus (asi 525); Florentius, ep. Tijernen et Amantius presbyter (s. VI.); Dalmatius, ep. Ruthenen (asi 580); Himerius, eremita (asi 612); Eugenius, ep. Toletan (657); Maxellendis (670); Nicolaus I. (867); Abbo, abbas Floriacen (1004); Varmundus (asi 1010 nebo 1014); Homobonus (1197); Maria Teresia Scrilli (1889); Augustina (Livia) Pietrantoni (1894); Ioannes Gonga Martínez (1936); Maria a Patrocinio a Sancto Ioanne Giner Gomis (1936); Robertus Montserrat Beliart (1936); Carl Lampert (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský