Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Řehoř z Neocézarei (zv. Thaumaturgos - Divotvůrce)
Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto

17. listopadu, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 270
Patron:Niksaru; vzýván při povodních a zemětřesení
Atributy:biskup, hůl, kniha, ďábel

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze zámožné pohanské rodiny. Rozhodl se pro cestu za co největším vzděláním a na této cestě došel k Bohu. Prošel různým obdobím a poznáním až k povolání za pastýře Kristova stáda. Udává se, že když nastoupil do biskupského úřadu, bylo v Neocézarei jen 17 křesťanů, a když zde končil pozemský život, bylo v tomto velkém městě jen 17 nekřesťanů.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VLIV VÍRY A JEJÍ MOC

(srov Mt 17,20)

Narodil se kolem roku 213 v Neocézarei (dnešním Niksar v Turecku) v Pontu poblíž Černého moře. Od rodičů dostal jméno Teodor a jeho rodným bratrem byl Atenodor. Když bylo Teodorovi 14 let, zemřel jejich otec. Oba bratři studovali rétoriku, právo a latinu. Své vzdělání se vydali prohlubovat do fénického Bêrūt (ve středověku Berytus - dnešního Bejrútu v Libanonu) a jejich cesta pak vedla do Caesareje v Palestině. Tam totiž měla namířeno jejich starší sestra, protože její manžel byl povolán za vysokého státního úředníka do Caesareje. Shodou okolností sem před jejich příchodem přišel z Alexandrie věhlasný učenec Origenes, který byl i významným křesťanským učitelem a založil zde filosofickou a bohosloveckou školu. Pro Řehoře, zvaného ještě Teodor, mělo setkání s Origenem úžasně velký význam.

Origenes v něm už ze začátku objevil mimořádné vlohy i šlechetné vlastnosti. Vedle vzdělání, kterého bratři chtěli dosáhnout, je seznámil s pravdami o Kristu. Zdůrazňoval jim, že lidský život bez pravdy a mravní dokonalosti vede k promarnění a rozumný člověk se má především snažit o to, aby dobře poznal sám sebe a rozeznával pravé dobro od zla. Učil je životní kázni s potřebným odříkáním a ovládáním náklonností. Rozebíral s nimi učené spisy i řecká díla a vědecké obory, poukazujíce na pravdy i bludy. Hlavně zpočátku bylo budoucímu světci velmi zatěžko vzdát se ctižádostivých záměrů, ale argumenty, podávané učitelem s láskyplnou trpělivostí, ho přesvědčily natolik, že začal uvažovat o zřeknutí se světa ve prospěch šíření Kristova učení. Ještě však nebyl ani křesťanem.

František Ekert v životopisném díle o svatých nazvaném „Církev vítězná“ píše, že za pronásledování církve od císaře Maximina odešel Řehoř na další studia do Alexandrie, zatímco jeho učitel Origenes pobýval v Kappadocii. Za studií v Alexandrii, kde panovala uvolněná morálka, chtěla skupinka studující mládeže, od níž se Řehoř nedal svést, připravit ho alespoň o dobrou pověst a vážnost. Při Řehořově vystoupení ve vědecké rozpravě s učenci ho proto jedna děva požádala o zaplacení za rozkoše, které si s ní užil. Řehoř zachoval klid, neodpověděl, jen pokynul někomu z přátel, aby splnil její žádost. Ten jí vyplatil, načež děva dostala záchvat přičítaný zloduchu, při kterém se veřejně přiznala ke zlomyslné lži a žádala o odpuštění. Řehoř je dal najevo a odcházel se ctí, o kterou mu bylo ukládáno.

Znovu se sešel v Caesarei s Origenem, aby dokončil studia, a absolvoval i přípravu na sv. křest, při němž přijal jméno Řehoř. Na žádost příbuzných odcestoval do rodné země, ale nesplnil jejich očekávání, že využije své vzdělanosti k získání úřadu, který by mu byl zdrojem slávy i bohatství. Vzdal se všeho, aby bez překážky sloužil Bohu a odešel žít jako poustevník.

Zpráva o něm se však dostala k biskupu Fedimovi v pontském městě Amasei, který potom chtěl, aby Řehoř sloužil církvi jako biskup v Neocézarei. Toho nakonec dosáhl a Řehoř pochopil, že Bůh od něj očekává, že bude předávat to, co sám přijal, a pracovat na spáse pro druhé. Po určité další přípravě přijal svěcení a jako biskup požehnaně působil v rodném kraji u řeky Lyku v Pontu. Sám se snažil žít příkladně a vytrvale se modlil za dar moudrosti a umění, aby pohanům dokázal pomoci přijmout víru. Ve snu se mu pak dostalo vidění Matky Boží a Jana apoštola, který mu vyložil tajemství víry a poučil ho ve věci hlásání evangelia pohanům. Řehoř si po probuzení poznamenal obsah vidění, jak jasně, prostě, mocně a přesvědčivě má kázat a pak se tím i řídil.

Řehoř byl k obracení pohanů od Boha obdařen charismaty zázraků a proroctví. Jeho prvním divem, v době kdy se vracel do města, aby se teprve stal biskupem, bylo ovlivnění dění v pohanském chrámu. Schoval se v něm před prudkým deštěm, modlil se zde a následně prý strážce chrámu přestal dostávat odpovědi a nebyly možné věštby. Strážce přiběhl ustrašen a nahněván za Řehořem, který mu s klidem řekl, že má od Boha moc nad zlými duchy, a že je vyhnal. V legendě se také vyskytuje požadavek strážce, aby svou moc nad nimi dokázal i tím, že by se mohli vrátit. Řehoř pak na vytržený list prý napsal tuto větu: “Řehoř satanovi: vrať se!“ – A ten chrámový služebník po položení listu v chrámu ho opět uslyšel, ale místo služby jemu chtěl poznat Boha, který dal Řehořovi takovou moc.

František Ekert například uvádí jen příběh o vyhnání zlých duchů a v jeho podání strážce chce, aby Řehoř svou moc ukázal tím, že se balvan u cesty na jeho pokyn odsune, kam ukáže. – Řehoř vyhověl a tak se potvrdila Ježíšova slova: „Jestliže budete mít víru a nebudete pochybovat dokážete nejen co se stalo s fíkovníkem, ale i kdybyste řekli této hoře: Zdvihni se a vrhni do moře! Stane se to.“ *(Mt 21,21) – Nemáme dostatečné podklady k posouzení, zda za některou ze dvou uvedených verzí o strážci není jen legendární doplněk, který má potrhnout fakt, že Řehoř měl skutečně charisma zázraků a víru, o které Ježíš mluví, nemáme dostatečné podklady. Není to snad ani tak důležité, podstatná je síla víry a spojení s Bohem, v jehož moci je všechno. Od něj měl Řehoř charismata, která ve spojení s jeho vírou a láskou dokázala nemožné. Nepotřeboval ani mediální prostředky ani žádnou techniku na šíření nauky, potřeboval jen žít podle Boha a z pohanského města zabydleného a libujícího si v pohanských zvyklostech udělal křesťanské město. Změnil srdce jeho obyvatel a to je významnější zázrak.

Řehoře předcházela pověst divotvůrce, a proto se stalo, že byl ve svém městě očekáván s velkou zvědavostí. Přicházel sem skromně se sklopeným zrakem a na dotaz, kde se ubytuje, odpověděl: „Nepečujte o to; Bůh sám je nám domovem; v něm hýbáme se a jsme. Raději dbejme o to, abychom se skrze ctnostný život stali příbytkem Božím.“ A následně mu lidé nabízeli jeden přes druhého příbytek. Vešel pak do domu bohatého Musona. Další den ráno před jeho domem začal kázat a modlitbou uzdravil všecky nemocné, kteří tam byli. Počet křesťanů pak rychle rostl a biskup Řehoř začal s budováním prvního chrámu.

Mezi jeho zázraky se počítá i pomoc proti záplavám. Obyvatelé v Neocézarei ho poprosili o pomoc proti záplavám z řeky Lyku, které prý každoročně působily velkou škodu na domech a pozemcích. Řehoř v místech, kde se řeka vylévala, zarazil hůl a ve jménu Božím přikázal toku, aby jeho voda z řečiště nevystupovala. Hůl pak zapustila kořeny a vyrostla ve strom, který byl mezníkem, za nějž řeka nikdy už nedosáhla. Pro tento výsledek je Řehoř i dnes vzýván o pomoc při stoupající hladině toků působících záplavy.

Svatý Basil o Řehořovi napsal: „Duch Boží působil skrze něho tak mimořádné věci, že i Židé, coby nepřátelé křesťanských pravd, ho nazvali druhým Mojžíšem. Duch Páně vyzařoval z jeho řeči i skutků. Z jeho srdce se proudem rozlévala Božská moc víry vše přetvářející a obnovující.“ Při všem, co tento biskup konal, měl na zřeteli oslavu Ježíše Krista a byl si vědom, že on působí v něm a skrze něho ke spáse duší.

Za Deciova pronásledování křesťanů, roku 250, se Řehoř s jedním jáhnem uchýlil do úkrytu zalesněné hory, protože věděl, že lid, k němuž byl poslán, bude ještě potřebovat jeho službu. V samotě vyprosil křesťanům v Neocézarei, že se žádný kvůli pronásledování neodvrátil od Krista. Po smrti Decia se vrátil a pokračoval v činnosti pro duchovní růst svěřeného lidu.

Předpověděl v Pontu epidemii moru, před kterou byla Neocézarea pro jeho modlitby uchráněna. V roce 265 se účastnil i s bratrem první antiochijské synody se zaměřením proti nauce Pavla ze Samosaty. Zemřel v prvních letech panování císaře Aureliana a zanechal více významných spisů.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Vím, za co se modlit především? – Jistě ne, proto mám možnost obrátit se k Duchu svatému, aby mně pomohl za to prosit. Dalším užitkem je prosit Boha o proměnu vlastního srdce, aby je Bůh mohl použít. Tyto nabídky využiji, protože zde nejde o žádné nadsazování, ale o čistý křesťanský život.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého biskupa Řehoře, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, ať stále roste naše poznání o Tobě; proměň naše srdce, aby Ti bylo k dispozici a přinášelo světu ovoce Tvé lásky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

* Tento citát bývá posuzován jako nadsázka, řečnická ozdoba, používaná Orientálci ke zdůraznění důležitost výroků. Biblická poznámka v NZ pod vedením ThDr. Václava Bognera také říká: „To, co se zdá nemožným, působí taková víra nikoli vlastní silou, ale tím, že takřka uvede v pohyb Boží všemohoucnost.“ – V tom smyslu se jeví Řehořova působnost pochopitelnější.

** U významnějších svatých biskupů se nám převážně dochovaly obsáhlejší životopisy, kterým je přikládána jistá věrohodnost. Někde je k nim řazen i tento biskup, jinde je poukazováno na to, že jeho životopis byl údajně sepsán až asi sto let po jeho smrti a v takových případech bývají životopisy různě přibarvovány.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Elisabeth de Hungaria (1231); Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto (asi 270); Alphæus et Zachæus (303); Acisclus (s. IV.); Anianus, ep. Aurelianen (asi 453); Namatius, ep. Viennen (559); Gregorius, ep. Turonen (594); Hilda (680); Florinus (asi 856); Lazarus, monachus (asi 867); Hugo, abbas in Calabria (s. XII.); Hugo, ep. Lincolnien (1200); Salome, abbatissa Cracovien (1268); Leo Saisho Shichiemon (1608); Ioannes del Castillo (1628); Lupus Sebastianus Hunot (1794); Iosaphat Kocylovskyj (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský