Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Hilda
Hilda

17. listopadu, připomínka
Postavení:abatyše
Úmrtí:680

ŽIVOTOPIS

Narodila se v roce 614 jako druhá dcera Hererici a příbuzná (asi vnučka) Northumbrijského krále Edwina. Otec Hildy (Bregusuit) byl toho roku v exilu, kde ho pak nepřátelé otrávili. Hilda byla ve 13 letech pokřtěna mezi příbuznými krále, kteří společně s ním přijali křest z rukou biskupa Paulina (pam. 10. 10.), který je na přijetí svátosti připravoval. O 20 let později se po příkladu sestry Hereswity rozhodla pro řeholní život a na radu biskupa Aidana z Lindisfarne odešla do nově zakládaného kláštera v Hartlepool. Zde byla v letech 647-9 ustanovena abatyší.

Roku 657 založila ve Streaneshalch (dnešním Whitby) dvojitý klášter, tzn. vedle sebe mužský a ženský, obvykle mezi nimi byl kostel. Sama zde pak působila jako abatyše až do konce života. V roce 664 sem byl svolán také synod.

Hilda proslula svojí moudrostí, kladla důraz na ctnosti spravedlnosti, čistoty, lásky a také na vzdělávání. Vedle zřízení knihoven zavedla pro kleriky vyučování latinského jazyka a literatury.

Posledních šest let života trpěla onemocněním s horečkami, přesto byla činná až do své smrti. Mezi její poslední aktivity patří založení dalšího kláštera v Hackness (vzdáleném 14 km), v němž se při její smrti údajně rozezvučely zvony.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Elisabeth de Hungaria (1231); Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto (asi 270); Alphæus et Zachæus (303); Acisclus (s. IV.); Anianus, ep. Aurelianen (asi 453); Namatius, ep. Viennen (559); Gregorius, ep. Turonen (594); Hilda (680); Florinus (asi 856); Lazarus, monachus (asi 867); Hugo, abbas in Calabria (s. XII.); Hugo, ep. Lincolnien (1200); Salome, abbatissa Cracovien (1268); Leo Saisho Shichiemon (1608); Ioannes del Castillo (1628); Lupus Sebastianus Hunot (1794); Iosaphat Kocylovskyj (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský