Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Patrokl
Patroclus, presb.

18. listopadu, připomínka
Postavení:poustevník, kněz
Úmrtí:asi 576

ŽIVOTOPIS

Tento Francouz z Colombier na území Bourges pásl v mládí ovce a dle možností se věnoval studiu. Později se stal mnichem a přijal kněžské svěcení. Pro svoji velkou soustředěnost na duchovní věci byl považován za nepoddajného a neposlušného řeholníka, který není vhodným typem pro život v komunitě. Stávalo se totiž, že často býval natolik ponořen do četby svatých knih a rozjímání, že přeslechl zazvonění z refektáře. Přes své pokorné omluvy vzbuzoval nespokojenost bratrů, a proto požádal o dovolení žít jako poustevník.

V poustevnické samotě však moc dlouho nezůstal a uchýlil se nakonec na jednu faru, kde ho brzy začalo vyhledávat mnoho prosebníků o radu a poučení. Je dost pravděpodobné, že byl vyhledáván již dříve. V životopisech je zmiňováno také jeho pokušení vrátit se do světa a legenda hovoří o tom, že měl zjevení anděla, který ho pozval na sloup, z něhož měl možnost vidět jak to chodí ve světě, co vše v něm působí různé vášně a nezřízené touhy. Patrokla se toto vidění dotklo tak, že se začal úpěnlivě modlit a prosil Pána, aby mu návrat do světa nedovolil, ale ukázal jak má žít podle jeho vůle. Pokračoval pak v asketickém životě, založil klášter a předpověděl svou smrt.

Církevní historik biskup Řehoř z Tours psal o jeho životě velmi pochvalně jako o novém hrdinovi lásky.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilicarum Sanctorum Petri et Pauli Apostolorum; Romanus, diaconus (303); Patroclus, presb. (asi 576); Maudetus (s. V.); Romacharius (s. VI.); Theofredus (asi 752); Oda, abbas (942); Leonardus Kimura, Andreas Murayama Tokuan, Cosmas Takeya, Ioannes Yoshida Shoun et Dominicus Jorge (1619); Philippina Duchesne (1852); Grimoaldus a Purificatione (Ferdinandus) Santamaria (1902); Carolina Kózka (1914); Maria a Refugio (Maria Gabriela) Hinojosa y Naveros et V socire: [Iosepha Maria (Maria del Carmen) Barrera y Izaguirre, Teresia Maria (Laura) Cavestány y Anduaga, Maria Angela (Martina) Olaizola y Garagarza, Maria Gratia (Iosepha Ioachima) Lecuona y Aramburú, Maria Agnes (Agnes) Zudaire y Galdeano] (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský