Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Oda
Oda, abbas

18. listopadu, připomínka
Postavení:opat
Úmrtí:942
Patron:hudebníků; vzýván v prosbách o příznivé počasí
Atributy:benediktinský mnich nebo opat, chudí, které obsluhuje, kniha, P.Maria s Ježíškem

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 879 v Tours v Akvitánii jako syn rytíře Abbo. Ten si syna, podle legendy, na Štědrý den v chrámu sv. Martina vyprošoval u Boha s příslibem, že ho vychová k duchovnímu stavu. Nechal jej ale studovat na světských školách jako následovníka rytířského rodu a teprve když v 18 letech Oda vážně onemocněl a trpěl při tom prudkými bolestmi hlavy, Abbo se rozpomenul na svůj slib. Zdravotní stav Ody se zlepšil až po jeho rozhodnutí k řeholnímu životu a po souhlasu otce. Otec Abbo si však představoval, že po tonzuře by mohl jeho syn být jen opatem, který má ze svého postavení zisk a žije přitom dokonce mimo klášter, jak se takové „nájemné“ posty v té době někde vyskytovaly. Jenže Odo vzal své povolání s maximální vážností a nakonec se stal reformátorem, původcem tzv. clunského hnutí.

Původně začínal duchovní dráhu jako kanovník kostela sv Martina v Tours a v Paříži nastoupil mimo studia hudby i čtyřleté studium teologie pod vedením Remigia z Auxerre. Po dokončení studia a návratu z Paříže žil prý nějakou dobu v rodném kraji jako poustevník setrvávající na modlitbách ve své cele. Potom byl benediktinským mnichem v Baume (Baume-les-Messieurs), v diecézi Besancon, kde vedl klášterní školu. Už předtím byl zde snad žákem Berna, za kterým potom přešel do Cluny.

Benediktinský klášter v Cluny založil vévoda Vilém I. Akvitánský listinou z 11. 9. 910 v málo osídlené i méně úrodné části Burgundska. Za prvního opata vybral Berna a zároveň dal mnichům právo svobodně volit další opaty podřízené pouze papeži. Druhým clunyjským opatem, podle Bernova přání, se stal Odo v roce 927. Ten klášteru zajistil papežská a královská privilegia zaručující jeho nedotknutelnost a nezávislost. Začal s reformou, která se týkala dodržování původních benediktinských regulí (pravidel). Dbal na dodržování mlčenlivosti, střídmosti, požadavku života v chudobě a mravní bezúhonnosti.

V roce 931 papež Jan XI. požádal Odu o reformaci dalších klášterů v Akvitánii, v severní Francii a Itálii. Odo působil také jako vyjednávač míru. Dojednával se světskými panovníky, aby se vzdali kontroly nad kláštery a umožnili jejich samostatnou existenci jako duchovních center, které nejsou zdrojem finančních prostředků do zemské pokladny. Byl přítelem chudých a často je obdarovával. Vedle lásky k hudbě, kterou i komponoval, se projevil také jako spisovatel. Napsal biografii sv. Geralda z Aurillaku, tři knihy esejů o morálce, některá kázání, epickou báseň o vykoupení i dvanáct sborových antifon ke cti sv. Martina z Tours.

Zemřel 18. 11. 942 v Tours a byl pohřben v klášterním kostele sv. Juliena. Jeho ostatky byly v roce 1407 vyzvednuty a odtud údajně později přeneseny do I'Isle-Jourdain.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilicarum Sanctorum Petri et Pauli Apostolorum; Romanus, diaconus (303); Patroclus, presb. (asi 576); Maudetus (s. V.); Romacharius (s. VI.); Theofredus (asi 752); Oda, abbas (942); Leonardus Kimura, Andreas Murayama Tokuan, Cosmas Takeya, Ioannes Yoshida Shoun et Dominicus Jorge (1619); Philippina Duchesne (1852); Grimoaldus a Purificatione (Ferdinandus) Santamaria (1902); Carolina Kózka (1914); Maria a Refugio (Maria Gabriela) Hinojosa y Naveros et V socire: [Iosepha Maria (Maria del Carmen) Barrera y Izaguirre, Teresia Maria (Laura) Cavestány y Anduaga, Maria Angela (Martina) Olaizola y Garagarza, Maria Gratia (Iosepha Ioachima) Lecuona y Aramburú, Maria Agnes (Agnes) Zudaire y Galdeano] (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský