Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Bernward
Bernwardus

20. listopadu, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:1022
Patron:diecéze Hildesheim; zlatníků a některých dalších uměleckých oborů (bývají uváděni malíři, sochaři i architekti)
Atributy:biskupské insignie, kalich, kladivo, kříž, zlatnické nářadí

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 960 do šlechtické rodiny v Sasku (na území Německa). Poté co v raném věku ztratil rodiče, dostal se do péče svého strýce, biskupa Volkmara v Utrechtu. Ten později jeho vzdělání svěřil řediteli katedrální školy v Heidelbergu, Thangmarovi. Zde byl vynikajícím žákem, zvláště v malířství, ovládal matematiku i obory architektury a uměleckou práci s kovem.

Bernward ve studiu pokračoval v Mohuči, kde v roce 987 přijal kněžské svěcení. Následně se na císařském dvoře stal kaplanem a byla mu svěřena výchova Otty III. – regentka Theophana ho jmenovala tutorem svého syna (v překl. poručníkem).

Císařský dvůr opustil v roce 993, když byl jmenován biskupem do Hildesheimu. Horlivě vykonával pastorační činnost, svolával synody, dbal o vzdělání kněží, podporoval řeholní život a staral se o chudé a nemocné. V diecézním městě založil benediktinské opatství s chrámem sv. Michaela (budovaným v letech 1007 až 1033; kryptu světil r. 1015). Pro katedrálu nechal zhotovit bronzové dveře s devíti reliefy ze Starého i Nového zákona, a sloup s výjevy z Kristova života. V Hildesheimu založil také uměleckou školu. Jeho zájem o architekturu a zvláště o uměleckou práci s kovem má souvislost s tím, že se dříve vyučil zlatníkem. V Německu se z jeho prací dochovala tři zlatnická díla: zlatý kříž a dva svícny.

Bernwardovy ostatky jsou uloženy v kryptě u sv. Michaela v sarkofágu, který sám navrhl. Svatořečený byl r. 1192 papežem Celestinem III.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Edmundus, m. in Anglia (869); Basilius, m. Antiochiæ (s. III.); Crispinus, ep. Astigitan (s. III.); Dasius, m. in Mœsia (asi s. IV.); Octavius, Solutor et Adventor (asi s. IV.); Theonestus (před rokem 313); Dorus (s. V.); Silvester, ep. Cabillonen (asi mezi 520-530); Gregorius Decapolitanus (842); Bernwardus (1022 ); Cyprianus, abbas Calamiten (asi 1190); Maria Fortunata (Anna Felix) Viti (1922); Angela a Sancto Ioseph (Francisca) Lloret Martí et XIV sociæ: [Cor Iesu (Maria a Purificatione) Gómez Vives, Elisabeth Ferrer Sabriá, Ignatia a Sanctissimo Sacramento (Iosepha) Pascual Pallardó, Marcella a Sancto Thomas (Aurea) Navarro, Maria a Conceptione (Æmilia) Martí Lacal, Maria a Doloribus (Gertrudis) Surís Brusola, Maria a Doloribus (Maria de Monserrato) Llimona Planas, Maria a Pace (Maria Isabella) López García, Maria a Rosario (Catharina) Calpe Ibáñez, Maria a Succúrsu (Teresia) Jiménez Baldoví, Maria a Suffragio (Antonia Maria) Orts Baldó, Maria ab Assumptione (Iosepha) Mongoche Homs, Maria Gratia (Paula) a Sancto Antonio et Teresia a Sancto Ioseph (Ascensio) Duart y Roig] (1936); Maria a Miraculis Ortells Gimeno (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský