Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Gelasius I.
Gelasius, Pp I.

21. listopadu, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:496

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Africe jako syn Valeriův. Na jeho výchově měl podíl sv. Augustin. Gelasius za vandalského pronásledování utekl z Afriky do Říma, kde brzy vynikly jeho schopnosti. Je představován jako muž pevné povahy a bystrého ducha. Podle svědectví jeho vrstevníka Dionysia Exiguuse svatě smýšlel, rád se modlil, četl a vytrvale studoval. Dbal o to, aby pokorou přemáhal pýchu, měl v oblibě sebezápor, rád se postil a byl nepřítelem požitkářství.

V den úmrtí papeže Felixe, 1. 3. 492, byl zvolen za jeho nástupce. Udává se, že byl už pokročilejšího věku. Oproti svým předchůdcům vynikal jako spisovatel. Jsou zachovány jeho četné listy a ustanovení, bohoslovné pojednání proti bludu pelagiánskému, o dvou přiroze-nostech Kristových proti Eutychovi a Nestoriovi a spisy o Akaciově rozkolu, který se také pokoušel urovnat. Skládal duchovní písně, modlitby, včetně mešní preface. Některé úryvky z jeho listů se dostaly později do sbírek církevních zákonů. V roce 494 svolal 70 italských biskupů na sněm do Říma. Zde předložil seznam knih hodných k doporučení a varoval před knihami, které sepsali bludaři a rozkolníci.

Papež Gelasius zdůrazňoval, že evangeliem i podáním má římský biskup zaručenou hodnost stát v čele Církve. Postavení v čele celé církve není dáno nějakými sněmovními usneseními, ale slovy Pána a Spasitele uvedenými v evangeliu: „Ty jsi Petr –Skála– a na té skále zbuduji svou Církev a pekelné brány ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ (Mt 16,18-19)

Gelasius upozorňoval, že moc patriarchů nad biskupy nemá zá-klad v panovačnosti toho či onoho patriarchy nebo v politickém významu jejich sídel, nýbrž v podílu na moci a autoritě jediného střediska a pramene církevní jednoty, sv. Petra v Římě. Řekl, že prvním stolcem apoštola Petra je Církev římská, druhý stolec byl v Alexandrii posvěcen jménem sv. Petra od jeho žáka a evangelisty Marka a třetí stolec pro téže posvěcení je v Antiochii. Další snaha o vyvýšení, které není z posloupnosti apoštolské, je nesprávné, blízkost cařihradského dvora nemůže nepatrného heraklejského biskupa povýšit nad ostatní biskupství. Sebepádnějšími důvody však Gelasius rozkol nepřemohl. Jak sám řekl lyonskému biskupu Rustikovi, tížila ho velká bolest a trýzeň v záležitosti bezbožného Akacia, ale přes všechny nesnáze neustoupil. Nepropadl strachu, ale k statečnosti povzbuzoval slovy: „V soužení a úzkosti důvěřujeme v toho, který nás nechává utlačovat, ale nikdy nedopustí, abychom byli zcela potlačeni.“

Gelasius napsal odvážný list cařihradskému císaři, v němž mu připomínal jeho křesťanské povinnosti slovy: „Dvě mocnosti jsou, vznešený císaři, kterými je po výtce řízen svět zde na zemi: posvěcená moc papežská a moc královská.“ Tento papež také rázně káral a napomínal biskupy, kteří ve svém okolí trpěli různé bludy a zlořády. Jeho snahou bylo udržení vzorné církevní kázně, čistoty mravů a víry. S rozhodností se postavil i proti senátorské snaze vzkřísit v Římě pohanskou slavnost luperkalií. Pověrčiví lidé tehdy sváděli nějakou nakažlivou nemoc na upuštění od konání této slavnosti.

Před kostelem Panny Marie Sněžné dal Gelasius spálit knihy manichejské sekty a sektáře vyhnal z města. Na předměstích vystavěl několik kostelů, mezi něž patřil chrám sv. Eufemie v Tivoli, sv. Nikandra, Eleutera a Ondřeje na via Labicana, Panny Marie na via Laurentina.

Velmi přísně dbal Gelasius na práva a svobodu všech lidí, zastával se chudých, kteří byli utlačováni, a měl péči o strádající vdovy. V jednom listě napsal: „Nic nesvědčí kněžskému úřadu tolik, jako ochrana slabých a pomoc potřebným.“ Dionysius Exiguus o něm napsal: „Miloval tolik milosrdenství a dobročinnost, že zabezpečiv nesčetné chudáky, sám v chudobě zemřel.“

Jeho pontifikát trval 4 roky, 8 měsíců a 18 dní. Pak byl pochován u sv. Petra ve Vatikánu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Præsentatio ; Rufus, electus a Domino (asi s. I.); Maurus, ep. Parentin. (asi s. IV.); Agapius, m. Cæsareæ (306); Gelasius, Pp I. (496); Maurus, ep. Cæsenaten. (946); Maria a Iesu Bono Pastore (Francisca) de Siedliska (1902)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský