Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Flora a Marie
Flora et Maria, m. Cordubæ

24. listopadu, připomínka
Postavení:mučednice
Úmrtí:851

ŽIVOTOPIS

Flora pocházela z města Córdoba v Andalusii ve Španělsku, ze smíšeného manželství křesťanky s mohamedánem. Taková manželství podporoval maurský král Abderám II. (r. 822—852). Nechal je působit i ve veřejných službách, a to se záměrem vymýtit křesťanskou víru. Ve stejném zájmu byly všem přístupny i arabské školy. Křesťané se v islámském prostředí většinou méně modlili, ochabovali ve víře a objevovaly se rozepře s důslednějšími křesťany, kteří pak svými vyjádřeními o Mohamedovi provokovali jeho stoupence. Z toho prý v roce 850 vzniklo kruté pronásledování křesťanů, k jehož obětem patřily také Flora a Marie.

Flora byla od matky tajně vychovávána v křesťanském duchu a v jejím srdci se rozrostla láska ke Kristu. I po smrti matky upřednostňovala modlitbu v samotě a snažila se žít asketicky. Svého staršího bratra však nedokázala odvrátit od fanaticky prožívané islámské víry po otci. On se naopak snažil, aby přijala jeho názory a s vědomím, že má na své straně zákon, používal k tomu i brutalitu. Sledoval ji, a když mu utekla do kláštera v Córdobě, začal si svůj hněv vylévat na ostatních křesťanech, z nichž některé pomocí pomluv dostal do vězení. Flóra, aby ostatní chránila, vrátila se domů a řekla bratrovi, že se ho nebojí, věří v Krista a honosí se jeho křížem. Nechce, aby druzí trpěli a její vlastní utrpení ji posiluje k větší lásce k Spasiteli. Rozhněvaný bratr svou sestru surově zbil a obžaloval ji u soudu. Marně Flora dokazovala, že nikdy nebyla mohamedánkou a tudíž nemohla odpadnout od islámu. Prohlašovala, že své víře v Krista zůstane věrná a nikdy od své víry neodpadne, dokud při bití neztratila vědomí. Polomrtvá byla předána bratrovi na převýchovu k islámu s tím, že v případě dalšího soudu ji čeká smrt.

Jakmile se Flora vyléčila z ran, jedné noci od bratra uprchla do Ossarie ke spřízněné křesťanské rodině. Odhodlala se však přijmout mučednictví a vrátila se do Córdoby. Zde nejprve navštívila kostel a při modlitbě se k ní připojila Marie, sestra již umučeného jáhna Valabonse. Vzájemně si „vylily srdce“ a pak se obě rozhodly jít podat k soudu veřejné svědectví o Kristu.

Po výpovědi Flory Marie řekla: „Jsem ta, jejíž bratr dosáhl mučednické koruny. Věřím v Krista, pravého Boha a jiné náboženství pokládám za dílo zlých duchů.“ Soudce pak vzplanul hněvem a oběma pannám vyhrožoval zneuctěním a otroctvím. Prozatím je dal odvést do žaláře.

V té době byl také vězněn kněz Eulogius a jejich příběh byl pro něj podnětem k napsání spisu „Povzbuzení k mučednictví“. A k utvrzení ve víře spis těmto pannám věnoval. Obě byly po dalších třech výsleších popraveny mečem. Jejich těla zůstala po celý den na popravišti a pak byla vhozena do řeky Kvadalkviviru. Hlavy mučednic byly nalezeny a uloženy do klášterního chrámu sv. Ascikla v Córdobě.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Andreas Dũng Lac et CXVI socii (1625-1886); Chrysogonus (s. IV. in.); Firmina (asi s. IV.); Protasius, ep. Mediolanen. (asi 356); Romanus, presb. (asi 380); Colmanus, ep. Cloynen. (604-608); (po r. 532); Flora et Maria, m. Cordubæ (851); Albertus Lovaniensis (1192); Balsamus (1232); Maria Anna Sala (1891)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský