Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Konrád
Conradus, ep. Constantien.

26. listopadu, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:975
Patron:Kostnice, Freiburgu
Atributy:biskup, kniha, kalich s pavoukem, důtky, vyobrazení jak kráčí po vodě

ŽIVOTOPIS

Pocházel od Bodamského jezera v Německu. Dostalo se mu vzdělání na dómské škole v Kostnici. Následně se stal dómským proboštem a v prosinci 934 byl povolán na biskupský stolec. Mimo jiné vykonal tři poutě do Svaté země, budoval kostely, útulky a vybavoval kláštery. Zemřel po 40 letech biskupské služby.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KÁZAL SVÝM ŽIVOTEM

Narodil se kolem roku 900 jako syn hraběte Jindřicha z Altdorfu z rodu Velfů u Bodamského jezera v Německu. Po dokončeném vzdělání na dómské škole v Kostnici ho kanovníci stoličné kapituly zvolili proboštem. Všem svým úkolům se věnoval s velkou horlivostí a s obezřetností spravoval statky kapituly i biskupství. Byl láskyplný ke všem podřízeným a utiskovaný lid v něm měl dobrého ochránce i štědrého otce.

Po smrti biskupa Notinga byl v roce 934 zvolen jeho nástupcem za přítomnosti svého přítele, augšpurského biskupa Oldřicha (sv. Udalrika, pam. 4. 7.). Připomíná se jejich častější setkávání k duchovním rozhovorům a z biografie jsou patrné i určité výsledky takových hovorů. Do legendárního vyprávění přispěla k nejedné úsměvné historce jejich soustředěnost. Konrád sám byl nepřítelem planých řečí a už z toho vyplývá, že stál o takové přátelské diskuse, které přispívaly k proměně života podle Boží vůle. Důvodem byla touha po lepší službě Bohu i přátelských projevech lásky.

Jak se o Konrádovi píše, kázal svým životem. Již od mládí uváděl evangelium s celou vážností do praktického života, výrazně u něj rostla úcta k eucharistii a byla známá i jeho úcta k Panně Marii.

Uvádí se, že na začátku svého biskupského působení, možná jako exerciční přípravu, vykonal pouť do Svaté země, kterou později opakoval. Konal pouť s rozjímáním, při kterém si uvědomoval cenu Kristovy oběti i odpovědnost přejímané pastýřské služby. Při slavení eucharistické oběti se pak v důsledku prožitku a dojetí v Konrádových očích často objevily slzy a věřící to přivádělo k opravdovějšímu prožívání mše svaté vycítěním koncentrace lásky, plynoucí z Eucharistického Srdce.

Ze Svaté země si Konrád přinesl rozhodnutí zřizovat „Boží hroby“ k snazšímu zamýšlení se nad Kristovou obětí. Hrob viděl jako místo konce i začátek nového života. Po jednom návratu z Palestiny zřídil do nového chrámu sv. Mořice obdobu hrobu Páně v Jeruzalémě.

Je vzpomínán prorocký dar Konráda pro slova, která pronesl ke svému žáku Gebhardovi. Když se Gebhard při jedné návštěvě posadil do biskupského křesla, řekl mu: „Gebharde, posadil jsi se na tento stolec předčasně; budeš muset místo napřed ponechat ještě jinému.“ Gebhard se stal biskupem kostnickým až jako nástupce Ganulolfa.

Podle tradice měl Konrád v Einsiedelne 14. 9. 948, údajně s biskupem Oldřichem, posvětit klášterní chrám s milostným obrazem Panny Marie, postavený v místě zavraždění poustevníka Menráda. Jako poutník sem Konrád přišel už v předvečer a pak zůstal v chrámu na modlitbách přes půlnoc. Měl vidění nebeské slavnosti, při níž Pána Ježíše a jeho Matku doprovázeli svatí se zástupem zpívajících andělů. Před jeho očima se náhle uskutečňovalo svěcení chrámu podle liturgických předpisů. Ráno, když lidé přišli na svěcení chrámu, Konrád požadovanou službu odmítl s tvrzením, že k posvěcení už došlo v noci. Lid ho prý nakonec donutil začít s obřady svěcení a nato se ozval hlas: „Přestaň, kaple je již posvěcena od samého Boha!“ V poutní kapli se proto 14. září slaví výroční památka „andělského posvěcení.“

Zobrazování sv. Konráda s kalichem a pavoukem má připomínat jeho eucharistickou úctu a víru v Ježíšova slova: „když vypijí něco jedovatého, neuškodí jim to.“ Pavouk, považovaný za jedovatého, prý spadl do kalicha při proměňování a Konrád ho vědomě požil s Kristovou krví.

Kostnickou diecési měl ve správě 42 let a podle svého přání byl pohřben na vnější straně chrámu sv. Maurice v Kostnici. Pro zázraky, kterými byl po smrti od Boha oslaven, ho papež Kalixt II. v roce 1123 při lateránském sněmu prohlásil za svatého.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad významem a potřebou mít duchovního rádce a budu se za něj i za naše biskupy modlit.

Bože, Ty jsi naplnil svatého Konráda svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám dobré rádce a vytrvalost ve víře i lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

D.N.I.C. Universorum Regis Sollemnitas; Silvester Gozzolini (1267); Leonardus de Portu Mauritio (1751); Siricius, Pp (399); Alypius, anachoreta (po r. 610); Conradus, ep. Constantien. (975); Nicon (998); Bellinus (1147); Delphina (1358/1360); Hugo Taylor et Marmaducus Bowes (1585); Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo (1637); Iacobus Alberione, fundator "Pauline familiæ" (1971); Caietani Sterni (1889)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský