Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Eusicius
Eusicius

27. listopadu, připomínka
Postavení:poustevník, zakladatel kláštera Celles
Úmrtí:542

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Périgueux v jihozápadní Galii (dnešní Francii), kde se narodil do velmi chudé rodiny. V době hladomoru byl od rodičů prodán jednomu opatu z diecéze Bourges Percyho za sluhu v klášteře. Zde se stal mnichem a oblíbil si modlitbu a samotu. Uvádí se, že po vysvěcení mu bylo dovoleno odejít do pustiny žít jako poustevník. Nakonec si zvolil Berry, kde při řece Cher založil klášter Celles.

Životopiscem Řehořem bylo prý zapsáno více příběhů z jeho života. Především se v nich jedná o to, že měl charisma uzdravovat onemocnění hrdla a proto k němu přicházely matky s dětmi, které jim po požehnání vracel zdravé. Byl veselého ducha, neboť s dětmi o jejich nemoci často nejprve zažertoval a přitom je něžně pohladil. Při návštěvě nemocného se zimnicí použil svěcenou vodu. Při svém styku s lidmi mu záleželo na jejich získávání pro Boha. V příběhu s krádeží dvou úlů, kdy jeden ze zlodějů si byl předtím u Eusicia pro uzdravení, zloděje propouštěl s napomenutím, že krádež obohacuje ďábla.

Zvěsti o poustevníkovi se dostaly i ke králi Childebertovi I., který se před tažením proti Visigótům asi r. 542 rozhodl Eusicia vyhledat a darovat mu 50 zlatých. Ten je odmítl s tím, aby je král dal chudým, protože on je nepotřebuje. Zde projevil schopnost číst myšlenky. Král pak obdaroval chudé a po svém návratu z tažení dal stavět baziliku, jak předem slíbil. Do ní byly později uloženy i ostatky poustevníka Eusicia.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Virgilius, ep. Salisburgen. (784); Facundus et Primitivus, m. prope Cæam (s. IV.); Laverius (s. IV.); Valerianus, ep. Aquileien. (388); Iacobus Intercisus (asi 420); Maximus, ep. Regien. (po r. 455); Eusicius (542); Siffridus (s. VI.); Acharius (asi 640); Bilhildis (s. VIII. in.); Fergustus (po r. 721); Gulstanus (asi 1040); Bernardinus de Fossa (1503); Thomas Koteda Kiuni et X socii: Antonius Kimura, Bartholomæus Seki, Ioannes Iwanaga, Alexius Nakamura, Leo Nakanishi, Michael Takeshita, Matthias Kozasa, Romanus Matsuoka Miota, Matthias Nakano Miota et Ioannes Motoyama (1619); Bronislaus Kostowski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský