Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Bilhilda
Bilhildis

27. listopadu, připomínka
Postavení:panna a zakladatelka kláštera
Úmrtí:s. VIII. in.

ŽIVOTOPIS

O této svaté nám Martyrologium Romanum jasně říká, že zůstala pannou a v Mohuči v Porýní založila klášter, ve kterém zbožně žila a zemřela.

Nedochoval se však její spolehlivý životopis a o této světici byla rozšířena pověst, která byla označena za falzum. V této pověsti, která tedy neodpovídá pravdě, se hovoří o tom, že byla provdána za durynského panovníka, někde se dokonce uvádí, že měla syna. I v knize „Rok se svatými“ je vedle uvedení, že „tradice říká málo“, připomenuto podání legendy o jejím manželství s králem Hetanem I. V tomto případě je legenda v rozporu s martyrologiem.

Po smrti byla Bilhilda údajně pohřbena v kněžišti klášterního kostela. V roce 1289 byl prý zhotoven relikviář s její hlavou. Roku 1722 byly ostatky přeneseny do Veitshöchheimu. V roce 1781 došlo ke zrušení kláštera a snad již předtím ke zrušení hrobu. Ostatky pak byly přeneseny do farního kostela sv. Emmerama v Mohuči. Roku 1945 došlo k vybombardování a ostatky Bilhildy byly přemístěny do sakristie katedrály. Po prozkoumání v r. 1991 byly prohlášeny za autentické.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Virgilius, ep. Salisburgen. (784); Facundus et Primitivus, m. prope Cæam (s. IV.); Laverius (s. IV.); Valerianus, ep. Aquileien. (388); Iacobus Intercisus (asi 420); Maximus, ep. Regien. (po r. 455); Eusicius (542); Siffridus (s. VI.); Acharius (asi 640); Bilhildis (s. VIII. in.); Fergustus (po r. 721); Gulstanus (asi 1040); Bernardinus de Fossa (1503); Thomas Koteda Kiuni et X socii: Antonius Kimura, Bartholomæus Seki, Ioannes Iwanaga, Alexius Nakamura, Leo Nakanishi, Michael Takeshita, Matthias Kozasa, Romanus Matsuoka Miota, Matthias Nakano Miota et Ioannes Motoyama (1619); Bronislaus Kostowski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský