Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Irenarch
Irenarchus

28. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:s. IV.

ŽIVOTOPIS

Za císaře Diokleciána byl císařským biřicem, který se obrátil a stal křesťanem pro příkladnou statečnost zajatých křesťanských žen, podávajících silné svědectví svou oddaností Kristu. Také on, potom co se stal křesťanem, skončil v arménské Sebastě mučednickou smrtí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SVĚDECTVÍ O VÍŘE

Změna v životě Irenarcha ukazuje velký význam křesťanského svědectví. Díky takovému svědectví se ze zavrženíhodné osoby stal světcem. Zdá se to být něčím mimořádným, ale evangelium hovořící o tom, že křesťané mají být solí, světlem a příkladem lásky to tak nevidí. Nejde tedy jenom o svědectví krve mučedníků, o níž se říká, že je semenem nových křesťanů, ale především o postoj lásky a křesťanské trpělivosti po vzoru Krista. On z lásky ke každému prolil všechnu svou krev. To je síla připravená měnit osud lidí. Změnit svět lidí, kterými se pohrdá, na které se hledí s odsouzením nebo z nenávistí, ale přesto Kristus za ně prolil svou krev a od nás očekává úsilí, aby v jejich ani v našem případě nebyla jeho oběť marná, tak jako nebyla u Irenarcha.

O Irenarchovi toho víme velmi poskrovnu. Hovoří o něm sice kniha Passio, která ukazuje hlavní místo uctívání jeho ostatků, ale další podrobnosti kolem smrti tohoto mučedníka nejsou v ní považovány za historické, spíše dělají dojem snůšky legend.

Jsou popisovány zázraky týkající se sedmi žen, které se vzepřely obětovat bohům a za to byly zavěšené a mučené. Ty, které přestály i snahu o upálení, byly prý sťaty a legendární příběh pokračuje zprávou, jak se Irenarch vzepřel díky pevnosti víry a síle ducha umučených křesťanských žen. Měl obětovat a za odmítnutí být utopen a legenda popisuje, že výkonu verdiktu bylo bráněno a mluví o Irenarchově pokřtění z rukou kněze Acacia. Oba dva byli nakonec sťati. Jejich ostatky pohřbila údajně zbožná žena Elisea.

Martyrologium dnes potvrzuje pouze mučednickou smrt Irenarcha, který byl přiveden ke Kristu pod vlivem víry křesťanských žen a později byl v arménské Sebastě (dnes turecké město Sivas) pro víru sťat za císaře Diokleciána a guvernéra Massimo.

Složení legendy nic neubírá na významu a zprávě v martyrologiu, která potvrzuje Irenarchovu svatost, které došel při mučednické smrti. Můžeme zde vidět sílu dávanou Duchem svatým těm, kteří uvěří Bohu a rozhodnou se vytrvat. Jejím nositelem je proud LÁSKY, která se dává, je přijímána a rovněž dávána. Jde jakoby o koloběh mezi Bohem a člověkem, při němž je člověk vtahován do Božího společenství a stává se svatým. K proměně láskou však dochází jen jejím dáváním kolem sebe. Otevřeně a prostými slovy o tomto tajemství svatosti hovoří evangelium (ve výzvě k následování, ve výzvě k lásce, k jednotě s ním a příslibu apoštolům, že přijde a vezme je k sobě, aby byli tam kde on, i ve vyprávění o posledním soudu).

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes věnuji úvahu tomu, čím mám být pro svět a jaký ve skutečnosti jsem, nebo se pozorně zamyslím nad úryvky evangelia, které upozorňují na cestu ke svatosti, i nad výsledkem soudu pro odmítnutí (např.: Mt 16,24; Jan 15,9-10 a 12; /Mt 22,37-40/; Jan 14,3; Mt 25,40-46).

Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého Irenarcha, aby byl ochoten pro lásku k Tobě vydat svůj život za spravedlnost; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z téže lásky snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Irenarchus (s. IV.); Papinianus, Mansuetus, Urbanus, Crescens, Habetdeus, Eustratius, Cresconius, Vicis, Felix, Hortulanus et Florentianus, ep. et m. in Africa sub Genserico (asi 453-460); Stephanus, iunior (764); Theodora, virgo (980); Iacobus Picenus seu de Marchia (1476); Iacobus Thomson (1582); Aloysius Campos Górriz (1936); Ioannes Iesus /Marianus/ Adradas Gonzalo et XIV socii: Gulielmus /Vincentius/ Llop Gayá, Clemens Díez Sahagún, Lazarus /Ioannes Maria/ Múgica Goiburu, Martinianus /Antonius/ Meléndez Sánchez, Petrus Maria Alcalde Negredo, Iulianus Plazaola Artola, Hilarius /Antonius/ Delgado Vílchez, Eduardus Baptista Jiménez, Petrus de Alcantara Bernalte Calzado, Isidorus Martínez Izquierdo, Ioannes Alcalde y Alcalde, Angelus Sastre Corporales, Iosephus Mora Velasco et Iosephus Ruiz Cuesta (1936); Francisco Stephanus Lacal et XII socii: Vincentius Blanco Guadilla, Gregorius Garcia Escobar, Angelus Franciscus Hernandez Bocos, Ioannes Iosephus Caballero Rodríguez, Iustus Gil Pardo, Marcellinus Sanchez Fernández, Publio Rodríguez, Iosephus Guerra Andrés, Eleutherius Prado Villarroel, Daniel Gómez Lucas, Iustus Fernández González et Clemens Rodríguez Tejerina (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský