Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

František Štěpán Lacal
František Štěpán Lacal

@

Used with permission of The Hagiography Circle


Vincenc Blanco Guadilla
Vincenc Blanco Guadilla

Řehoř Garcia Escobar
Řehoř Garcia Escobar

Angel František Hernandez Bocos
Angel František Hernandez Bocos

Jan Josef Caballero Rodríguez
Jan Josef Caballero Rodríguez

Justus Gil Pardo
Justus Gil Pardo

Marcelín Sanchez Fernandez
Marcelín Sanchez Fernandez

Publio Rodríguez
Publio Rodríguez

Josef Guerra Andrés
Josef Guerra Andrés

Eleutherius Prado Villarroel
Eleutherius Prado Villarroel

Daniel Gómez Lucas
Daniel Gómez Lucas

Justo Fernández González
Justo Fernández González

Klement Rodríguez Tejerina
Klement Rodríguez Tejerina




blah. František Štěpán (šp. Esteban) Lacal a 12 druhů
Francisco Stephanus Lacal et XII socii: Vincentius Blanco Guadilla, Gregorius Garcia Escobar, Angelus Franciscus Hernandez Bocos, Ioannes Iosephus Caballero Rodríguez, Iustus Gil Pardo, Marcellinus Sanchez Fernández, Publio Rodríguez, Iosephus Guerra Andrés, Eleutherius Prado Villarroel, Daniel Gómez Lucas, Iustus Fernández González et Clemens Rodríguez Tejerina

28. listopadu, připomínka
Postavení:mučedníci OMI
Úmrtí:1936

ŽIVOTOPIS

František Štěpán Lacal se narodil 8. 2. 1888 v Soria ve Španělsku a vyrůstal v rodině s pěti sourozenci. Středoškolské vzdělání získal v menším semináři zv. juniorát, který obláti otevřeli v Urnieta. V klášteře kongregace misijních oblátů 16. 7. 1906 složil první řeholní sliby a pokračoval ve studiu. Ve 23 letech odešel své vzdělání dokončit ročním studiem v italském Turíně a 29. 6. 1912 přijal svěcení. Od dalšího roku až do r. 1929 působil jako profesor v semináři Urnieta. Pak mu byla svěřena funkce superiora a v roce 1932 byl zvolen představeným provincie. Od roku 1935 sídlil v Madridu. Zde ho zastihla občanská válka a z důvodu pronásledování byl nucen 9. 8. 1936 odejít do Diego de León a odtud se uchýlit do penzionu na Calle Carrera. V polovině října byl zatčen a s 12 dalšími obláty byl 28. 11. v Paracuellos de Jarama u Madridu zabit.

Vincenc Blanco Guadilla se narodil 3. 4. 1882 ve Frómista v provincii Palencia ve Španělsku do zbožné křesťanské rodiny. V roce 1895 vstoupil do menšího semináře oblátů Panny Marie v Soto a po dvou letech došlo k jeho přemístění do Urnieta v provincii Guipúzcoa, kde dokončil středoškolské vzdělání.

V 18 letech byl poslán na rok noviciátu do Francie, kde 15. 8. 1901 složil první sliby. Po nich se na další studia přestěhoval do Říma. Tam také složil věčné sliby a 14. 4. 1906 byl v Lateránské bazilice vysvěcen na kněze. Po návratu do Španělska několik let působil jako učitel v Urnieta, potom jako superior a 8 let byl novicmistrem. V roce 1932 nastoupil jako superior v Pozuelo na západním okraji, kde vykonával i další pastorační službu. V místech své působnosti vynikal mnoha ctnostmi. Byl oddaný zájmům kongregace, velmi pokorný, tvrdý sám k sobě, ale plný pochopení a shovívavosti k ostatním. Byl označován za muže s velkým srdcem.

Občanská válka zasáhla do jeho činností v jejím samém začátku, v době, kdy mnoho mladých řeholníků končilo 20. 7. 1936 noviciát. Dva dny na to byl zadržen a celou komunitu obhajoval v sídle hlavního štábu v Madridu. Po třech dnech byl propuštěn a necelé tři měsíce tajně vykonával kněžskou službu. Znovu byl zatčen 15. 10. a s dalšími spolubratry pak vězněn v Modelo. Po měsíci byli přemístěni do bývalé školy sv. Antonína v Calle Hortaleza v Madridu, která byla přeměněna na věznici. V noci na 28. 11. jim bylo oznámeno, že jsou na seznamu těch, kteří budou osvobozeni a pod touto záminkou byli pak převezeni na pověstné místo v Paracuellos de Jarama, kde skončili mučednickou smrtí.

Řehoř Garcia Escobar se narodil 12. 9. 1912 v Estella v provincii Navarra ve Španělsku. Jeho otec, Hilario Escobar, byl v jejich farnosti sv. Petra de la Rúa kostelníkem. V šesti letech mu zemřela matka a otec se znovu oženil s hluboce věřící ženou. Řehoř později nastoupil do semináře misijních oblátů v Urnieta a po dokončení středoškolského vzdělání začal noviciát v Las Arenas v provincii Vizcaya, kde složil 15. 8. 1930 první řeholní sliby. V dalším studiu pokračoval v Pozuelo u Madridu, které dokončil v roce 1934. Věčné sliby zde složil 26. 11. 1935 a 6. 6. 1936 byl vysvěcen na kněze. Klášter jejich komunity byl 22. 7. 1936 obsazen ozbrojenci a po dvou dnech věznění byli přemístěni do věznice u sídla štábu v Madridu. Od 25. 7. byl sledován na svobodě a 15. 10. znovu uvězněn. Přes další vězení u sv. Antonína byl s ostatními spolubratry 28. 11. dopraven k popravě v Paracuellos de Jarama.

Angel František Hernandez Bocos se narodil 27. 1. 1883 v Ruijas v provincii Kantabrie ve Španělsku. V dětství byl od smrti své matky až do 17 let vychováván strýcem Felipem Hernandem, který byl duchovním v Quinasolmo. Potom vstoupil do oblátského noviciátu s rozhodnutím zůstat laickým bratrem. Řeholní život začal koncem roku 1900, po roce složil první sliby a v roce 1907 sliby věčné. Jako řeholní bratr vystřídal více komunit, počínaje a konče Madridem. Žil v Aostě a San Giorgio Canavese v Itálii, potom sloužil v katedrále Notre-Dame Lumières ve Francii a v roce 1925 se vrátil do Španělska. Zde byl poslán do Las Arenas v provincii Vizcaya a od roku 1929 bylo jeho působištěm Pozuelo u Madridu, kde pracoval jako kuchař. Na začátku občanské války prožil s celou komunitou zajetí i dočasné propuštění. Po druhém zatčení 15. 10. byl držen ve věznici Modelo. Po měsíci byl přeložen do madridského vězení u sv. Antonína na Calle Hortaleza a odtud byl s ostatními obláty přepraven ke společné popravě v Paracuellos de Jarama.

Jan Josef Caballero Rodríguez se narodil 5. 3. 1912 ve Fuenlabrada de los Montes patřící do diecéze Toledo v provincii Badajoz ve Španělsku. Jeho otec Jesus Maria Caballero pracoval v zemědělství a byl podruhé ženatý. Jan Josef měl sestru Elisu a z otcova prvního manželství bratry Arsenia a Epifânia, s příjmením po jejich matce Molina. Rodina žila ve zbožnosti a chudobě. Jan Josef vnímal, že je volán k misijnímu povolání a po seznámení se s o. Františkem Štěpánem za jeho pomoci vstoupil do semináře v Urnieta. Zde se velmi dobře učil a ochotně pomáhal s učením i spolužákům. Na konci střední školy odešel do noviciátu v Las Arenas, kde první řeholní sliby složil o svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 1930. Potom byl na kratší dobu zpět v Urnieta a v Pozuelo, odkud byl poslán na určitou dobu do severní Afriky. Po návratu do Pozuelo složil 25. 2. 1936 věčné sliby a v jednom z následujících měsíců přijal podjáhenské svěcení. Jako klerik připravující se na kněžství byl se svou komunitou zajat a podstoupil martýrium, které končilo 28. 11. na popravišti v Paracuellos de Jarama. Bylo mu 24 let.

Justus Gil Pardo se narodil 18. 10. 1910 v Luquín v provincii Navarra ve Španělsku do velké rodiny. Měl 10 sourozenců a rodiče Jesús a Vicenta všechny vychovávali jako láskyplní a horliví křesťané. Justus se vzdělával v místní škole milosrdných sester (Hijas de la Caridad) a zvažoval nástup do diecézního semináře, ale protože si přál stát se misionářem, nastoupil nakonec v 15 letech do juniorátu v Urnieta. Odtud přešel do noviciátu v Las Arenas v Baskicku a pak pokračoval ve studiu filozofie a teologie v Pozuelo na západním okraji Madridu. Jáhenské svěcení přijal po třetím ročníku teologie 6. 6. 1936 v Madridu a kněžské svěcení měl plánované na následující rok. Začátek občanské války však tyto plány ukončil a Justus Gil Pardo se poprvé s celou komunitou dostal do vězení 22. 7. Od 1. 8. do 15. 10. bydlel v penzionu u známých, ale 15. 10. byl znovu zatčen a převezen do věznice Modelo. Jeho cesta pak pokračovala s řeholními bratry až k mučednické smrti v Paracuellos de Jarama.

Marcelín Sanchez Fernandez se narodil 30. 12. 1910 v Santa Marina del Rey v provincii León ve Španělsku. Měl sedm sourozenců, ale všichni kromě Angela zemřeli. Marcelín se již jako žák zapojil do katolického hnutí „Tarsicius“ a vedl mladší děti k oddanosti Ježíši v Eucharistii. Sám v boji o své zdraví musel přerušit už menší seminář v Urnieta, ale po svém zotavení se do něho vrátil. V dalším studiu pokračoval v Salte a pro touhu stát se oblátským bratrem začal 24. 3. 1927 noviciát v Las Arenas. Dočasné sliby složil 25. 3. 1928. Jeho zaměstnání se týkalo krejčovského řemesla a služby na fortně. Od roku 1930 působil v Pozuelo, kde v roce 1935 složil věčné sliby. Byl bratrem stále projevujícím lásku, horlivým ve zbožnosti, poslušným, odpovědným a ochotným, majícím často v ruce růženec. S ostatními spolubratry byl zatčen 22. 7. 1936 a provázel ho obdobný osud až po přijetí mučednické koruny v Paracuellos de Jarama.

Publio Rodríguez se narodil 12. 11. 1912 v Tiedra v provincii Valladolid ve Španělsku. Ze sourozenců byl nejmladším a matka si přála, aby zůstal doma, ačkoliv projevoval touhu po kněžském povolání. Postupně ji přiměl k souhlasu začít juniorát a potom noviciát v Pozuelo u Madridu. Publius byl bavič komunity, zpíval, skládal verše a příběhy, v nichž používal různá rčení. Měl sympatický charakter a dobré, upřímné srdce. Ještě mu nebylo ani 24 let, když občanská válka zapříčinila jeho odchod z tohoto života společně s jeho spolubratry v Paracuellos de Jarama. Když se po válce jeho matka dozvěděla, kde byl vězněn, navštívila jeho celu v Modelo a v jednom rohu četla jeho rukou červeně napsaný vzkaz: „Matko, musím být zabit, ale umírám pro Boha... Neplač, odcházím s Bohem. Viva Cristo Rey! Publio“.

Josef Guerra Andrés se narodil 13. 11. 1914 v Leónu, který je hlavním městem španělské provincie. V září 1926 s velkým nadšením začal malý seminář v Urnieta. Po dokončení zdejší školy vstoupil 13. 9. 1931 do noviciátu v Las Arenas a první řeholní sliby zde složil 14. 9. 1932. Byl klidným a milým mladíkem, který rád maloval. Bohoslovecké studium začal v Pozuelo u Madridu a po druhém ročníku teologie složil věčné sliby. Ještě mu nebylo ani 22 let, když byl 22. 7. 1936 spolu s celou komunitou uvězněn. Po dočasném propuštění hledal útočiště v různých domech, ale 15. 10. skončil jako jeho spolubratři ve vězení v Modelo a 28. 11. na popravišti v Paracuellos de Jarama.

Eleutherius Prado Villarroel (sp: Eleuterio) se narodil 20. 2. 1915 v Prioro v provincii León ve Španělsku do věřící rodiny, která žila úctou ke Kristu v Eucharistii a modlitbou růžence. Jeho bratr Maxim se stal misionářem v Texasu a Eleuterio chtěl jít v jeho stopách. Začal juniorátem v Urnieta, ale kvůli potížím se studiem se rozhodl pro vstup do misijní kongregace, aby se stal laickým bratrem. První sliby složil 25. 4. 1928. V roce 1930 byl poslán ke komunitě v Pozuelo u Madridu, kde 28. 4. 1935 složil věčné sliby. Vynikal zručností se dřevem a při pomocných pracích. Byl vlídný a laskavý. Na kratší dobu byl zatčen 22. 7. 1936 a po propuštění se chtěl snažit osvobodit první skupinu spolubratrů. To se mu nepodařilo, ale zůstal v Madridu na Calle Diego de León do 10. 8., kdy odtud musel utéci a pak se ubytoval v penzionu Carera de San Jeronimo. Zde byl 15. 10. znovu zatčen a dopraven k ostatním spolubratrům do vězení. S nimi ve svých 21 letech přijal mučednickou smrt v Paracuellos de Jarama.

Daniel Gómez Lucas se narodil 10. 4. 1916 v Hacinas v provincii Burgos ve Španělsku do zemědělské rodiny. V ní byl postupně veden ke zbožnosti i k tvrdé práci. Dva z Danielových blízkých příbuzných byli obláti a působili jako misionáři. Simeon Gómez na Ceylonu a Symforián Lucas v Texasu. Daniel se už ve 12 letech přihlásil do školy menšího semináře v Urnieta. Později vstoupil do noviciátu v Las Arenas, kde r. 1935 složil první sliby. Následně se za dalším studiem a formací duchovního života přestěhoval do Pozuelo. Vynikal v houževnatém úsilí, které se týkalo jak vnitřního života, tak studia. Byl optimistický, sebevědomý a dovedl být veselý. Po té, co v červenci prošel s ostatními spolubratry krátkým vězněním, přijal ubytování v domě krejčího Josefa Valleje, kde byl znovu zatčen 15. 8., uvězněn se spolubratry a nakonec s nimi zabit v Paracuellos de Jarama ve věku 20 let.

Justo Fernández González se narodil 2. 11. 1916 v Huelde v provincii León ve Španělsku jako nejmladší ze 12 sourozenců. Z nich se zasvětilo Bohu 5 bratrů a 3 sestry. Justo roku 1929 následoval svého bratra Tomáše vstupem do menšího semináře v Urnieta a v červnu 1934 vstupem do noviciátu v Las Arenas, kde 16. 7. 1935 složil první řeholní sliby. Následně byl poslán do Pozuelo u Madridu, aby začal přípravu ke kněžství. Zde ještě 16. 7. 1936 obnovil časné řeholní sliby a o 6 dní později byl zatčen s ostatními členy komunity a jejich cesta končila mučednickou smrtí v Paracuellos de Jarama.

Klement Rodríguez Tejerina se narodil 23. 7. 1918 v Santa Olaj de la Varga v provincii León ve Španělsku. Jeho matka díky svému vzdělání a zbožnosti dovedla dětem vytvářet to nejlepší zázemí. Klement se velmi brzy začal zasvěcovat Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Slavení eucharistie i připojení se do Marias de los Sagrario bylo pro něj důležité. Ještě mu nebylo 12 let, když se přihlásil do semináře v Urnieta v provincii Guipúzcoa v oblasti Baskicka. Do noviciátu v Las Arenas vstoupil 5. 7. 1934 a první sliby skládal 16. 7. 1935. Hned po nich odjel vlakem do Pozuelo u Madridu, kde byl po roce s ostatními členy komunity zatčen. Šest dnů předtím obnovil řeholní sliby. Nové zatýkání 15. 10. s uvězněním v Modelo se týkalo i jeho. Odtud byl v 18 letech se svými spolubratry přemístěn do vězení z bývalé školy sv. Antonína na Calle Hortaleza v Madridu a 28. 11. s nimi podstoupil mučednickou smrt v Paracuellos de Jarama u Madridu.

Všichni tito umučení obláti Panny Marie Neposkvrněné (OMI) byli společně blahořečeni 17. 12. 2011 v katedrále La Almudena v Madridu za předsednictví kardinála Angela Amato.

POZNÁMKA

Řeholní společenství nazvané Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné - OMI, založil roku 1816 sv. Evžen de Mazenod (pam. 21. 5.). Kongregace, v jejímž názvu je slovo „oblát,“ se začaly vyskytovat již od XVI. století, ale tímto slovem byli ještě dříve označováni ti, kteří se souhlasem opata žili mimo klášter, avšak podíleli se na spiritualitě společenství, k němuž patřili (OSB či OCR).

Slovo oblát v doslovném překladu znamená „obětovaný Bohu“.

Použití obrázků je se souhlasem Hagiography Circle

Pictures are used with permission of The Hagiography Circle


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Irenarchus (s. IV.); Papinianus, Mansuetus, Urbanus, Crescens, Habetdeus, Eustratius, Cresconius, Vicis, Felix, Hortulanus et Florentianus, ep. et m. in Africa sub Genserico (asi 453-460); Stephanus, iunior (764); Theodora, virgo (980); Iacobus Picenus seu de Marchia (1476); Iacobus Thomson (1582); Aloysius Campos Górriz (1936); Ioannes Iesus /Marianus/ Adradas Gonzalo et XIV socii: Gulielmus /Vincentius/ Llop Gayá, Clemens Díez Sahagún, Lazarus /Ioannes Maria/ Múgica Goiburu, Martinianus /Antonius/ Meléndez Sánchez, Petrus Maria Alcalde Negredo, Iulianus Plazaola Artola, Hilarius /Antonius/ Delgado Vílchez, Eduardus Baptista Jiménez, Petrus de Alcantara Bernalte Calzado, Isidorus Martínez Izquierdo, Ioannes Alcalde y Alcalde, Angelus Sastre Corporales, Iosephus Mora Velasco et Iosephus Ruiz Cuesta (1936); Francisco Stephanus Lacal et XII socii: Vincentius Blanco Guadilla, Gregorius Garcia Escobar, Angelus Franciscus Hernandez Bocos, Ioannes Iosephus Caballero Rodríguez, Iustus Gil Pardo, Marcellinus Sanchez Fernández, Publio Rodríguez, Iosephus Guerra Andrés, Eleutherius Prado Villarroel, Daniel Gómez Lucas, Iustus Fernández González et Clemens Rodríguez Tejerina (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský