Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Štěpán (junior)
Stephanus, iunior

28. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:764

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi v roce 714 v Konstantinopoli (Cařihradě, od minulého stol. Istanbul na území Turecka). Ta byla hlavním městem Východořímské říše, nazývané též Byzancií. Rodiče si údajně syna Štěpána vyprosili u Panny Marie v Blachernes, kde ho také po narození zasvětili Bohu. Asi po pěti letech, za císaře Lva Isaurerena (716-741), se prý rodiče rozhodli kvůli obrazoborectví přestěhovat do Bithynie v Malé Asii. Se Štěpánem pak navštívili klášter založený sv. Auxentiem (Sant'Aussenzio) na hoře u Chalcedonu v Bithynii. Zde po dohodě s mnichem Janem zůstal Štěpán po 15 let, přičemž se udává, že v 16 letech se stal mnichem. Po smrti otce odešel vyřizovat pozůstalost, protože mu bylo také oznámeno, že matka a jeho obě sestry vstoupily do kláštera. Poté, co rozprodal majetek a získané peníze z velké části rozdal chudým, vrátil se zpět do kláštera u Chalcedonu. Nějakou dobu žil v jedné ze skupiny jeskynních cel či pousteven, roztroušených na úbočí pod vrcholem hory. Zde, vedle života modlitby, přepisoval staré svaté knihy. Po smrti igumena Jana byl ve 30 letech zvolen na jeho místo.

Císaře Lva Isaurerena roku 741 vystřídal jeho syn Konstantin Kopronym a zostřil obrazoborecké pronásledování. Na svou stranu chtěl získat i za pomoci násilí igumena Štěpána, protože právě kláštery byly nejsilnější opozicí obrazoborectví, které chtěl prosadit na synodě v Hiera r. 754. Ta však nebyla schválena patriarchy ani papežem a Štěpán nepřestal obrazoborectví odsuzovat. Otevřeně povzbuzoval k uctívání ikon a synody zaměřené proti se odmítl účastnit. Na příkaz císaře byl převezen nejprve do Chrysopoli a odtud poslán do vyhnanství na ostrov Prokonesos v Dardanelské úžině. Asi po dvou letech ho císař nechal převézt zpět do Konstantinopole k soudu.

Štěpán se zde otázal císaře, co by se stalo člověku, který by pošlapal jeho obraz a ukázal minci s císařovým obrazem. Pak pokračoval: jestliže by byl přísně potrestán, kdo by takto hanobil obraz pozemského vládce, nemůže být bez viny ten, kdo zneuctí obrazy nebeského krále Krista a jeho Matky. Potom na minci šlápl a byl uvržen do žaláře, kde s ním bylo velké množství krutě zmučených mnichů, asi 340. Zde se informace rozcházejí, podle některých byl ještě vězněn 11 měsíců, než skončil ukamenováním. Podle jiného textu byl pak hned odsouzen k smrti a existuje legenda, podle které se císař postaral o pošpinění jeho cti, aby ho odsoudili i mniši a on mohl jeho věznění odůvodnit. Tato vyprávění nejsou podstatná.

Pro úctu k obrazům Krista, jeho Matky a svatých položil svůj život. Pro rozhodnutí císaře byl ubit kameny a železem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Irenarchus (s. IV.); Papinianus, Mansuetus, Urbanus, Crescens, Habetdeus, Eustratius, Cresconius, Vicis, Felix, Hortulanus et Florentianus, ep. et m. in Africa sub Genserico (asi 453-460); Stephanus, iunior (764); Theodora, virgo (980); Iacobus Picenus seu de Marchia (1476); Iacobus Thomson (1582); Aloysius Campos Górriz (1936); Ioannes Iesus /Marianus/ Adradas Gonzalo et XIV socii: Gulielmus /Vincentius/ Llop Gayá, Clemens Díez Sahagún, Lazarus /Ioannes Maria/ Múgica Goiburu, Martinianus /Antonius/ Meléndez Sánchez, Petrus Maria Alcalde Negredo, Iulianus Plazaola Artola, Hilarius /Antonius/ Delgado Vílchez, Eduardus Baptista Jiménez, Petrus de Alcantara Bernalte Calzado, Isidorus Martínez Izquierdo, Ioannes Alcalde y Alcalde, Angelus Sastre Corporales, Iosephus Mora Velasco et Iosephus Ruiz Cuesta (1936); Francisco Stephanus Lacal et XII socii: Vincentius Blanco Guadilla, Gregorius Garcia Escobar, Angelus Franciscus Hernandez Bocos, Ioannes Iosephus Caballero Rodríguez, Iustus Gil Pardo, Marcellinus Sanchez Fernández, Publio Rodríguez, Iosephus Guerra Andrés, Eleutherius Prado Villarroel, Daniel Gómez Lucas, Iustus Fernández González et Clemens Rodríguez Tejerina (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský