Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Saturnin Kartaginský
Saturninus Carthaginensis

29. listopadu, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:asi 250

ŽIVOTOPIS

Římské martyrologium (z r. 2001) nám Saturnina z Kartága v severní Africe představuje jako mučedníka, o kterém papež Damas (pam. 11. 12.) zaznamenal, že za svou víru v Krista byl za císaře Decia mučen jak ve své domovině, tak i v Římě, kam byl poslán či vyhoštěn. Jeho pevnost ve víře přes úděsná muka, která vytrpěl, přivedla tyrana Graciána k přijetí víry, pro kterou byl později sťat a dosáhl mučednické koruny.

O tomto Saturninovi z Afriky, připomínaném v témže dni jako biskup z Toulouse, se mimo základní údaj martyrologia považuje za spolehlivé pouze to, že po umučení byl pohřben na Via Salaria v Římě.

Tradice a legenda nám nabízí o něco obsáhlejší pojednání. Především nám představuje kněze Saturnina ve společnosti jáhna Sisinia, s nímž byl ve vyhnanství v Římě za Diokleciána odsouzen k tvrdé práci při dopravě materiálu na stavbu císařských lázní a s nímž potom podstoupil mučednictví. Zmíněné martyrologium však tohoto jáhna, který je se Saturninem častěji zobrazován, neuvádí a místo Diokleciána (284-305) jmenuje Décia (249-251). O Sisiniovi mluví i další verze příběhu, v níž se říká, že spolu se Saturninem byli pravděpodobně umučeni při pronásledování za císaře Valeriána (253-60). Právě více verzí vyvolává více pochybností, ač císařovo jméno zřejmě slouží k vyjádření doby. Tu italské stránky citující martyrologium, na rozdíl od něj, posouvají asi o 54 let až do roku 304.

Příběh začíná na severovýchodě dnešního Tunisu, kde se Saturnin údajně narodil a později působil jako horlivý kněz. V době pronásledování křesťanů byl zajat a podstoupil prý mučení na skřipci, Římany nazývané „eculeus“. Oběť bývala připoutána, bita, pálena a natahována často až k vykloubení končetin. Mezi mučením kati připomínali Saturninovi, že pokud se vzdá své víry, přestanou s mučením. Neuspěli, a proto padlo rozhodnutí poslat ho do vyhnanství v Římě. Tam byl pro pevnost ve víře vězněn jako vyhnanec určený pro těžkou práci a dříve či později za vyznávání víry krutě mučen na skřipci za přítomnosti prefekta Graciána. Toho zasáhla vytrvalost, se kterou vězeň v síle Ducha sv. vše snášel s modlitbou mezi úpěním. Gracián, zarputilý nepřítel víry, konvertoval a stal se dalším mučedníkem. Rozšíření o jáhna Sisinia je považováno za pozdější legendární doplněk. Legenda pojednává i o tom, že ostatky Saturnina spolu se Sisiniovými byly r. 558 z kostela Sant'Antimo (po zničení Saracény) přeneseny do Toffia v provincii Rieti v regionu Lazio asi 40 km SV od Říma. Zde měly být umístěny v kostele sv. Vavřince, kde je mu od r. 1665 zasvěcená kaple.

Podle Depositio martyrium se seznamem hrobů mučedníků v Římě z roku 354 byl Saturnin pohřben do katakomb Trasone (coemeterium Thrasonis) u Via Salaria Nova poblíž Via Yser v Římě s datem 29. 11. Od papeže Damase I. (366-84) byl hrob Saturnina opatřen nápisem, který je historicky spolehlivým zdrojem pro jeho biografii. Nad hrobem byla postavena bazilika, která údajně asi r. 400 vyhořela. Po několikerém přenesení ostatků sv. Saturnina byla r. 1726 jejich část umístěna v kostele sv. Jana a Pavla. Kardinál Marchetti Selvaggiani v lednu 1949 provedl prověření pravosti Saturninových ostatků a i na dalších místech je uváděna přítomnost ostatků tohoto mučedníka.

Dále se uvádí, že 29. 11. 1987 byly relikvie sv. Saturnina v průvodu přeneseny z kostela sv. Jana a Pavla do kostela sv. Saturnina mučedníka, postaveného v roce 1930 jako farní kostel. Jedná se o ostatky, které pocházejí z katakomb u Via Salaria ve směru k Via Nomentana.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Saturninus, ep. Tolosan. (asi 250); Saturninus Carthaginensis (asi 250); Philomenus, m. Ancyræ (s. III.); Illuminata (asi s. IV.); Radbodus (917); Eduardus Burden (1588); Georgius Errington, Gulielmus Gibson et Gulielmus Knight (1596); Dionysius a Nativitate (Petrus) Berthelot et Redemptus a Cruce (Thomas) Rodriguez (1638); Bernardo Francisco de Hoyos Seña (1735); Franciscus Antonius Fasani (1742); Maria Magdalena a Incarnatione Catharina Sordini (1824); Alaphridus Simón Colomina (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský