Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






blah. Jan de Vercellis
Ioannes de Vercellis

30. listopadu, připomínka
Postavení:generální představený OP
Úmrtí:1283

ŽIVOTOPIS

Narodil se na začátku 13. století v Mosso Santa Maria poblíž Vercelli v Piemontu na severozápadě Itálie. Po úspěšných studiích se stal profesorem římského a kanonického práva na univerzitách v Paříži a ve Vercelli. Na tomto druhém místě se setkal s Jordánem Saským (pam. 13. 2.), jehož kázání ho oslovilo a díky němuž se v roce 1229 stal dominikánem.

Vyskytují se i dvě odlišné verze. Nejčastěji uváděná tvrdí, že vstoupil do řádu už r. 1220, ale to by ještě nemohl vyučovat ve Vercelli, a další verze uvádí, že se poprvé s Jordánem Saským setkal až v roce 1232.

V životopise tohoto světce se vyskytují údaje, že roku 1245 založil ve Vercelli dominikánský klášter a o šest let později byl jmenován papežským inkvizitorem v Benátkách a východní Lombardii. Měl být také poslán do Maďarska ve spojitosti se situací po vpádu Tatarů (který byl r. 1241). Na jaře roku 1259 se Jan de Vercelli zúčastnil generální kapituly, která se svým významem dotkla celé církve. Bývá uváděno, že až po této době lze u tohoto Jana považovat údaje za opravdu spolehlivé. Předchozí, zvláště v datech, nejsou v dochovaných záznamech.

Na kapitule konané 7. 6. 1264 v Paříži byl Jan de Vercelli zvolen generálem dominikánského řádu. V této funkci ovlivnil rozšíření úcty k nejsv. jménu Ježíš a potlačoval bludy, které se mezi dominikány objevily.

Během pontifikátu Klementa IV. byl jeho poradcem a jako papežský nuncius byl prostředníkem mezi Filipem III. (králem Francie od r. 1270) a Alfonsem X., králem Kastilie. Jednalo se o diplomatická mírová jednání, ve kterých pokračoval mezi několika italskými městy. Byl malý vzrůstem, ale patřil k velkým budovatelům míru. Na svých cestách byl provázen mnichem vzrůstu výrazně vyššího. Byl horlivým apoštolem plným vlídnosti a zároveň značně temperamentním. Neúnavně navštěvoval a reformoval kláštery. Byl přítelem a zastáncem Tomáše Akvinského.

Řehoř X., krátce po svém zvolení papežem, mu dal řadu úkolů. V roce 1274 se Jan de Vercelli zúčastnil zasedání Ekumenické rady v Lyonu, na jehož přípravě se podílel.

Odmítl nabízenou biskupskou hodnost a postavení v Římské kurii. Dvakrát žádal papeže, aby byl zbaven svého úřadu, ale jeho rezignace nebyla přijata, a tak zůstal generálním představeným řádu až do konce svého života.

Na jedné z cest v Montpellier v jižní Francii onemocněl, zemřel a ve městě byl také pohřben. Jeho hrob údajně v roce 1562 zneuctili kalvinisté a podstatná ztráta ostatků zbrzdila kanonizační proces. Jeho kult byl schválen v roce 1903 papežem Piem X.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Andreas, Apostolus (s. I.); Mirocles (po r. 314); Tugdualus Pabu (s. VI.); Ioannes de Vercellis (1283); Fridericus Ratisbon (1329); Cuthbertus Mayne (1577); Alexander Crow (1586); Michael Ruedas Mejías et VI socii: Antonius Martínez Gil-Leonés, Arthurus Donoso Murillo, Didacus de Gadibus (Iacobus) Garcia Molina, Iesus Gesta de Piquer, Nicephorus Salvador del Río et Romanus (Raphael) Touceda Fernández (1936); Iosephus Otín Aquilé (1936); Ludovicus Rochus Gientyngier (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský