Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Klementýna Anuarite (Anwar Alfonsie) Nengapeta
Maria Clementina Nengapeta Anuarite

1. prosince, připomínka
Postavení:panna, mučednice z kongregace Sester Svaté Rodiny
Úmrtí:1964

ŽIVOTOPIS

Pocházela za středoafrické země, která byla v té době belgickou kolonií. Její rodiče se rozešli. Po škole, kterou vedly řeholnice, vstoupila do jejich řádu a působila jako učitelka. Za řádění levicových povstalců v roce 1964 byla s ostatními sestrami z Bafwabaka převezena do Isiro, kde pro věrnost Kristu a odhodlání dodržet jemu daný slib čistoty podstoupila mučednickou smrt.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SVĚDEK HODNOTY ZÁVAZKU DANÉHO BOHU

Narodila se kolem roku 1940 v Matali na periférii městečka Wamba v Belgickém Kongu v Africe jako Anwar neboli Anuarite Nengapeta. Rodičům Aninusovi Badjulu a Isnodě Malyayabeke, kteří byli animisté, se prý datum nezdálo tak důležité, aby si ho pamatovali. Někde je přesto uváděno 29. 12. 1939 (častěji jen r. 1941). Matka se starší sestrou začaly být časem přitahovány ke křesťanské víře a v roce 1945 s nimi byla Anuarite pokřtěna jménem Alfonsie. Dá se soudit, že víru přijímala přirozeně a s vroucností. V Bafwabaka navštěvovala školu vedenou sestrami Kongregace Svaté Rodiny a zde začala toužit po řeholním povolání. V roce 1952 už o své touze mluvila s ředitelkou ve Wamba, která jako představená pochybovala o tom, že by mohlo jít o povolání Bohem. Přesto byla Alfonsie asi o dva roky později, po normálním ukončení školy, přijata. Dalším dvouletým studiem získala oprávnění vyučovat na základní škole. S řeholním jménem Marie Klementýna začala 5. 8. 1957 dvouletý noviciát, po kterém složila sliby na jeden rok. Tyto pak skládala vždy po roce, do r. 1961 vč. Důvodem obav představené dovolit jí sliby na delší dobu byla zdravotní kondice sestry Klementýny s častými bolestmi hlavy i její někdy popudlivá povaha, ač sama sobě často připomínala, že pokora má pro ni znamenat nebránit se výtkám a ponižování. Bojovala prý s netrpělivostí, ale projevovala i silnou vůli. Také ještě pokračovala ve studiu pedagogiky a v roce 1962 obnovila sliby na tři roky. Rovněž je připomínán její velmi výrazně projevovaný vztah k Panně Marii.

Matka Klementýny si při jedné návštěvě stěžovala na finanční problémy rodiny s připomínkou, že od nich otec odešel a rodina se rozpadla, starší Bernardeta zemřela a dvě mladší sestry studují. Chtěla proto po Klementýně, aby se vrátila domů. Té bylo matky líto, ale s rozhodností jí vysvětlila opravdovost svého zasvěcení Kristu a jeho apoštolátu.

Země v roce 1960 přestala být belgickou kolonií a změnila se v Demokratickou republiku Kongo. V dalších letech v důsledku neshod mezi vůdci začala občanská válka. V roce 1964 propuklo řádění povstalců, kteří napadali misijní stanice a v nich povraždili 162 duchovních osob. Při útocích ve východní oblasti země povstalci nazýváni Simba (Lvi) zabili 53 duchovních osob a mnohé řeholnice byly uvězněny nebo odvlečeny na různá místa.

Do kláštera sester Svaté Rodiny tito povstalci vtrhli 29. 11. 1964 a při vstupu vše ničili. Důstojník Justin Segbande prý se škodolibostí prohlásil: „Přišli jsme vás odvézt na bezpečné místo.“ Další se smál se slovy: Přišli jsme vás zachránit před Američany. Sestry dostaly příkaz nastupovat do nákladního vozu a sednout na zem. Po dlouhé cestě s vojáky nad sebou auto údajně na noc zastavilo v Ibamhi, kde byla opuštěná misijní stavba. Odtud pak vojáci s řeholnicemi pokračovali do Isiro, do blízkosti vily plukovníka Ngalo. Ten, když uviděl Klementýnu, řekl jednomu svému důstojníkovi, že ji chce do svého domu jako ženu. Klementýna ale s rozhodností prohlásila, že jeho ženou nebude a bude-li nutno, raději zemře. Ngalo ji pohrozil okamžitou smrtí.

Kapitán Pierre Olombe si pak Klementýnu vzal na starost. Všechny ostatní sestry měly přenocovat v tzv. Modrém domě, kde pro ně bylo připraveno nějaké jídlo. Odmítaly jíst, dokud nebude s nimi i Klementýna. Proto prý byla přivedena také a po večeři si ji ještě s jednou sestrou chtěl kapitán Olombe, již opojený konopím, vzít sebou do postele. Nejvíce ho rozzuřila slova Klementýny, že to není možné, jelikož slíbila Bohu zachování čistoty. Dal ji tedy odvést na dvůr do auta, a když mu druhými dveřmi vyklouzla, tak ji ztloukl. V odpověď na její opakovaná slova „odpouštím vám, neboť nevíte, co děláte“ si zavolal své dva vojáky s noži. Těm řekl, že byl napaden, aby tuto sestru zabili. Začali do ní bodat noži a Olombe na ni ještě vystřelil tak, že projektil prošel ramenem do hrudníku. Došlo k tomu v jednu hodinu po půlnoci.

Ostatní sestry byly svědky útoku na verandě domu, v němž byly drženy v zajetí. Těm bylo pak nařízeno odklidit mrtvou spolusestru. Odnesly ji do své místnosti. Další z vojáků se ještě odhodlali k pokusu o znásilnění několika sester, ale neúspěšně neboť ty se s velkou houževnatostí držely pohromadě.

Ráno přijelo auto, které mělo zabitou sestru odvézt do hromadného hrobu. Někde je zmiňována i účast sester, které ji tam měly vhodit.

Po dvou dnech se Olombe zcela probral z drogového opojení a nechal sestry odvézt zpět do Bafwabaka.

Za dalších pár dní kněz Odio, který se o události umučení řeholnice doslechl, šel hledat její tělo. Bylo prý ve společném hrobě poněkud stranou od ostatních, paže zkřížené na hrudi. Bezpečně identifikována byla pro svou malou sošku Panny Marie zastrčenou v šatech.

Ostatky sestry Klementýny byly později znovu exhumovány a uloženy do krypty katedrály v Isiro.

Blahořečená byla 15. 8. 1985 v Zaire, během apoštolské cesty papeže Jana Pavla II. do Afriky.

Při beatifikační homilii papež citoval slova této sestry zapsaná v jejím deníku: „Je správné milovat Boha, neboť mi učinil veliké věci! Jak velká je Jeho laskavost!“ Připomněl také, že „víra v ní rostla a stala se přitažlivou, usměrňující a hybnou silou jejího života.“

Mezi dalším Jan Pavel II. uvedl: „Klementýna Anuarite Nengapetová uvěřila slibu, který jí dal Bůh. Patřila k těm, kteří se zřekli manželství pro Boží království. Připomínala si životy panenských mučenic z dávných dob a zvláště byla uchvácena obětí sv. Marie Goretti a mučedníků z Ugandy. Věděla, co ji čeká, pokud bude věrná své víře; znala Kristova slova: ,Nikdo nemá větší lásky než ten, kdo položí život za své přátele.' (Jan 15, 13). V hodině nebezpečí nezaváhala dodržet svůj slib čistoty daný Kristu navzdory všemu. …v předvečer smrti řekla: ,Obnovila jsem své sliby, jsem připravena zemřít!'

Sestra Klementina je impozantním svědkem toho, co znamená nezastupitelná hodnota závazku daného Bohu, podporovaného Jeho milostí. Je tou, která nám, jako jedna z nás, ukázala krásu plného odevzdání se věcem Božího království. Velikost panenství zasvěceného Bohu spočívá v obětování všech svých schopností pro lásku… Vůbec zde nejde o diskreditaci manželské lásky. Víme, že sestra Klementýna Anuarita stále povzbuzovala manžele ze svého nejbližšího okolí k věrnému zachovávání manželských závazků, jejichž krásu zdůrazňovala.“

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Láska k Bohu, která je největším přikázáním, má mnoho podob, které můžeme u světců sledovat. Vždy ale vychází ze srdce a je rozvíjením Boží milosti, kterou nás Bůh obdařil. Je dobré všímat si jí u světců, kteří jsou nám nabízeni jako vzor, ale tím hlavním je vidět skutečnost ve svém vlastním životě, abychom Bohu správně odpověděli a žili láskou, kterou od nás očekává. Sestra Klementýna to zvládla, tak jak to zvládnu já? …

Bože, Tys Klementýnu Anuarite povolal, aby nám ukázala hodnotu závazku daného Tobě a upozornila na cenu lásky, která neváhá dát svůj život, než aby porušila svůj slib. Pomáhej nám, ať na její přímluvu následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty, snášíme všechny obtíže a tak usilovně směřujeme k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na způsob závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini (1482); Ioannes Beche (1539); Richardus Langley (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský