Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Jan Thaumaturgus
Ioannes Thaumaturgus

4. prosince, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:s. IX.

ŽIVOTOPIS

Martyrologium Romanum nám ho představuje jako biskupa v Poliboto ve Frýgii (dnes území Turecka) a označuje ho za divotvůrce a obránce svatých obrazů.

Jméno Thaumaturgus (či Taumaturgo), které se někde používá i v anglickém znění Wonderworker, mu bylo dáno jako přezdívka v souvislosti s množstvím zázraků, které konal (příjmení po rodičích se nedochovalo).

Svěřenou diecézi vedl moudře a s prozíravostí, která je chválena v Bibli. Poté, co císař Lev V. Arménský (za vlády 813-820) zakázal uctívání posvátných obrazů, Jan před něho předstoupil a vyčetl mu, že jeho zákaz je proti tradici i křesťanské nauce. Před dopadem hněvu byzantského císaře zachránila biskupa Jana jen jeho velká prestiž, jinak by ho prý nařídil zabít. Jan potom pokračoval v pastýřské pastoraci, při které slovy i příkladem učil uctívat obrazy Pána Ježíše i svatých. K jeho úmrtí došlo pravděpodobně na začátku druhé poloviny IX. století.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius (1289); Franciscus Gálvez (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo (1623); (1623/1624); Adolphus Kolping (1865); Ioannes Calabria (1954)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský