Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Bernard
Bernardus, ep. Parmen

4. prosince, připomínka
Postavení:biskup CVUOSB
Úmrtí:1133

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 1060 ve Florencii v Itálii do bohaté šlechtické rodiny Uberti. Po otcově smrti zdědil velký majetek, ale rozdal ho příbuzným, přátelům a řádu, do kterého pak vstoupil. Asi roku 1085 v klášteře San Salvio na okraji Florencie oblékl hábit kongregace valombrosiánských mnichů. Jedná se o obzvlášť přísnou benediktinskou větev, založenou Janem Gualbertem (pam. 12. 7.) v údolí Valombrosy.

Podle dochovaných poznámek Bernard jako mnich vystřídal asi pět míst. Jmenována je zvláště Mantova, kde mimo kláštera měla sídlo hraběnka Matylda di Canossa, která opakovaně o. Bernardovi různě pomohla a on zde působil jako papežský legát.

Bernard byl v roce 1089 zvolen opatem v San Salvi. O deset let později ho papež Urban II. jmenoval kardinálem. V témže roce 1099 byl zvolen generálním představeným kongregace. Pod jeho vedením se kongregace rozrůstala po území Emilie a Lombardie i do Toskánska. Na kapitule v březnu 1100 začal s centralizací představených valombrosiánských klášterů.

V Parmě se setkal s mnoha problémy, protože mnoho obyvatel zde bylo proti papeži, jemuž Bernard byl vždy věrný. V polovině srpna 1104 došlo v katedrále při jeho řeči k lidem k velkému pozdvižení, byl napaden a uvězněn. Již zmíněná hraběnka Matylda ho prý zachraňovala vysláním svých vojáků. Během dvou let se situace poněkud změnila a Bernard se stal žádaným biskupem, jmenovaným stejným papežem Paschalem II. Časem se některé spory znovu vyhrotily a pro důvěru v papeže se biskup Bernard dostal do vězení a na delší dobu byl vyhnán ze své diecéze.

Na dokreslení, v době od zvolení opatem do konce Bernardova života se vystřídalo vedle sedmi papežů také sedm vzdoropapežů, což se neobešlo bez rozkolů.

Bernard, v pokročilém věku, ještě z Verony doprovázel císaře Lothara III. ke korunovaci do Říma. V té době byl již nemocen a po návratu do Parmy 4. 12. 1133 zemřel.

Jeho hrob se záhy stal cílem poutníků pro zázraky, k nimž došlo bezprostředně po jeho smrti. Bernardův nástupce, biskup Lanfrank, ho proto v předvečer šestého výročí jeho smrti (3.12.1139) zařadil mezi svaté slavnostním vyzvednutím jeho ostatků (formou elevatio).


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius (1289); Franciscus Gálvez (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo (1623); (1623/1624); Adolphus Kolping (1865); Ioannes Calabria (1954)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský