Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Fara či Burgundofara
Fara

7. prosince, připomínka
Postavení:abatyše
Úmrtí:657
Patron:města Aveluy; nevidomých; vzývána pro oční onemocnění
Atributy:abatyše s klasy (které souvisí, s odkazem na legendu týkající se návštěvy sv. Kolumbana)

ŽIVOTOPIS

Narodila se roku 595 na zámku v Pipimisicum (dnešní Poincy), patřící k Meaux hraběti Agnerikovi Burgundiana a Leodegondě. Měla bratry Kagnoalda (pam. 6. 9.) a Farona (pam. 28.10.) a ještě jednu sestru. Rodiče zpočátku Faru přislíbili Bohu, ale později s ní otec začal mít odlišné plány.

Patří zde také připomenout návštěvu irského misionáře Kolumbana (pam. 23. 11.) s Eustaciem, kteří asi v roce 611, po vypovězení z Luxeuil, cestou k Alpám a do Itálie dostali přístřeší v domě hraběte Agnerika. Od nich se této rodině dostalo zvláštního požehnání a Kolumban měl vliv na rozhodnutí Fary pro zasvěcený život. V legendě je zmiňována i pozdější pomoc Eustacia, když hrabě Agnerik dělal velmi zle kvůli zasvěcení Fary. Ta velmi mladá usilovala o život v klášteře a podle legendy pak těžce onemocněla. Otec se prý potom dal obměkčit k souhlasu. Fara se následně uzdravila pomocí Eustacia po jeho modlitbách a znamení kříže na oční víčka. Ten prý zařídil i složení slibů Fary před biskupem Meauxu Gondoaldem, uvádí se rok 614. Hrabě nakonec přispěl pozemkem ke stavbě kláštera nedaleko Meaux. Někde se píše, že klášter pro svou dceru nechal také postavit a vybavit. Jinde je uvedeno, že byl vybudován z dědictví, které Fara obdržela. Jako název kláštera se uvádí Evoriacum (po smrti zakladatelky Faremoutiers).

Fara v něm byla už ve věku 20 až 21 let jmenována první abatyší a sestry vedla po 37 let. Nejprve se zde žilo podle pravidel Kolumbana a později se sestry začaly řídit řádovými pravidly sv. Benedikta. Tento klášter prý brzy začal být označován za centrum vroucího duchovního života.

Po smrti Fary byly časem zaznamenávány zázraky na její přímluvu. Její ostatky byly přeneseny v roce 695. Mezi zázraky bývá jmenováno uzdravení očí, zejména Charlotte le Bret, dcery významné pařížské osobnosti, která v sedmi letech, roku 1602, ztratila vidění levým okem. O sedm let později se rozhodla pro život v klášteře Faremoutiers a v roce 1617 pro nevyléčitelné onemocnění druhého oka přestala vidět docela. Lékaři dokázali oční nervy pouze zmrtvit ke snížení bolestí v očích a ostatní jejich pokusy se staly beznadějnými. Dne 7. 12. 1622, po políbení jedné z kostí abatyše Fary, které se pravidelně vystavovaly v den její památky, pocítila změnu v obou očích. Vrátila se a po opakovaném doteku ostatku, který přiložila i k očím, nabyla plného vidění oběma očima. Zázrak byl potvrzen lékaři a 9. 12. 1622 i místním biskupem Janem de Vieupont.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ambrosius, ep. Mediolanen. et doctor Eccl. (397); Sabinus, ep. Spoletan (asi 300); Athenodorus, m. in Syria (asi 304); Urbanus, ep. Theanen (asi s. IV.); Ioannes Silentiarius seu Hesychasta (558); Martinus, abbas Salimannen (asi s. VI.); Fara (657); Maria Iosepha (Benedicta) Rossello (1880); Carolus Garnier (1649)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský