sv. Markéta de Cortona

Margarita de Cortona

22. února, připomínka
Postavení:	mystička TOR
Úmrtí:	1297
Patron:	kajícnic, přímluvkyně zoufalých nevěstek a těch, kdo prožívají životní krize a životní zklamání
Atributy:	františkánka, kříž a další nástroje umučení Krista, pes

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Lavino od Cortony. Brzy jí zemřela matka a s novou otcovou manželkou si nerozuměla. Asi r. 1263 uprchla z domova za bohatým šlechticem s nímž jako milenka žila 9 let a porodila mu dítě. Po jeho násilné smrti začala žít v tvrdém pokání pod vedením františkánů v Cortoně. Tam vstoupila také do třetího řádu a dostalo se jí mnoho mystických milostí. Zemřela ve službě druhým.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HŘÍŠNICE, BOŽÍ DCERA A TERCIÁŘKA

Narodila se v roce 1247 ve vesnici Lavino v Toskánsku, asi necelých 20 km od Cortony. V sedmi letech ztratila matku a otec, který patřil mezi chudší sedláky, se do dvou let znovu oženil. Dívka s macechou se téměř nesnášely. Zamlklá Markéta vyrostla ve svůdně krásnou ženu a pro špatné vztahy velmi mladá opustila otcovský dům, aby se bez zábran oddala šlechtici Arseniovi, který se do ní slepě zamiloval. Žila s ním v jeho sídle jako milenka a družka nehledě na pohoršení, které dávala. Skvostně oděná se často projížděla na nádherném koni nebo v kočáře ulicemi Montepulciana.

Svému milenci byla věrná a když mu porodila syna, naléhala na Arsenia, aby si ji vzal, ale marně. Někdy si hořce uvědomovala svou hříšnost. Jednou Arsenio vyjel obhlédnout svůj statek a už se nevrátil. Markéta ho vyhlížela s rostoucí úzkostí, až se dočkala psa, který ho měl doprovázet. Ten ji s velkým naléháním dovedl k místu v lese, kde pod listím a větvemi s hrůzou našla probodané tělo svého milého, které se již začínalo rozkládat. Markéta začala uvažovat o smyslu svého života.

Vše, co měla k dispozici, odevzdala příbuzným zemřelého muže. Jen několik svých šperků vzala k prodeji, aby mohla obdarovat chudé, pak po devíti letech opustila Montepulciano. Oděná do prostého šatu se se svým malým synkem vrátila k otcovskému domu a prosila o odpuštění a přijetí. Kvůli maceše ji však otec odmítl přijmout, proto se vydala do Cortony. Tam svou zjevnou bídou upoutala pozornost dvou paní, Mariany a Raneiry, které ji pomohly. Zpočátku ji vzaly k sobě a pak dovedly k františkánům, kteří se stali jejími duchovními otci. Toužila žít v pokání a vstoupit do třetího řádu sv. Františka. To směla až po třech letech. Zprvu prožívala i dosti tvrdé zkoušky, k nimž se stavěla značně radikálně. Jan z Castiglione a Giunta Bevegnati, její zpovědník, který mimo jiné později napsal její životopis, ji opatrně prováděli střídavými obdobími nadšení a beznaděje. Své rodiště navštívila jednu neděli s provazem na krku a během mše sv. prosila o odpuštění za své minulé hříchy. S provazem měla také v úmyslu nechat se vést ulicemi Montepulciana, ale otec Giunta jí to zakázal, že je to pro mladou ženu nevhodné a vedoucí k duchovní pýše. Musel ji také krotit, když si chtěla zohavit tvář, a občas mírnit její přehnanou kajícnost. Jak sama řekla, dělalo ji velké problémy smířit se se svým tělem. Trvalý boj s ním považovala za nutnost.

Minulé viny ji stále vystupovaly ve vzpomínkách. Až po jednom svatém přijímání vnímala náhle Boží hlas oslovující ji "Moje dcero!" Upadla do extáze. Přítomným s úžasem a radostí pak opakovala: "Já jsem Jeho dcera, On to řekl." Slzy její lítosti se měnily v slzy radosti, protože se stále více cítila přitahována k Bohu a naplněna Boží milostí.

Sebe i dítě živila těžší tělesnou prací a ošetřováním nemocných. Její stravou byl převážně chleba a ovoce. Často se pozdě večer vracela domů a noc trávila v modlitbách. Kromě výchovy syna věnovala se skutkům blíženecké lásky a později založila za pomoci Diabelly malou nemocnici s řeholním společenstvím. Její syn byl poslán do školy v Arezzu, kde zůstal až do doby, kdy vstoupil do františkánského řádu. Od chvíle, kdy se stala Markéta terciářkou, dělala rychlé pokroky v modlitbě a prožívala přímé spojení s Ježíšem. Svým příkladem ovlivňovala životy dalších hříšníků. Z daleka přicházeli potřební, aby slyšeli od ní hlas útěchy. Měla i dar proroctví. Sdělení, která dostávala, se netýkala jen jí. Ne všichni ji ovšem věřili. Od některých místních lidí byla také očerňována a pomlouvána. Všeobecným rozhořčením byli ovlivněni i bratři a otec Giunta ji pak nesměl ani duchovně vést a v roce 1289 byl přeložen do Sieny.

V 50 letech, po sedmnáctidenní nemoci, kdy nepřijímala žádnou potravu kromě eucharistie, zemřela s radostnou tváří.

Při zemních pracích v roce 1392 bylo její tělo nalezeno neporušené. Benedikt XIII. ji 17. 5. 1728 zařadil mezi svaté. Na jejím hrobě se děly nápadné zázraky.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Bože, radujeme se z oslavy svaté Markéty a prosíme Tě, nauč nás poznávat Tvou vůli, obracet se k Tobě a jako ona začít žít příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Festum Cáthedr; Paschasius, ep. Viennen (s. IV.); Maximianus, ep. Ravennaten (556); Isabella, virgo in Gallia (1270); Margarita de Cortona (1297); Didacus Carvalho^♦ (1624); Maria a Iesu (Æmilia); d'Oultremont^♦ (1878)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský