Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Alois Liguda
Aloysius Liguda

8. prosince, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

Narodil se 23. 1. 1898 ve Winow u Opole v Polsku jako poslední ze sedmi dětí Vojtěcha Ligudy a Rozálie, roz. Przybylova. Vychováván podle křesťanských zásad vynikal zbožností a inteligencí. V náboženských časopisech se dočetl o misiích v dalekých zemích a přitahovala ho Čína i Afrika. V patnácti letech nastoupil do malého misijního semináře verbistů v Nyse. Zde jeho studium přerušila válka a v roce 1917 musel nastoupit k vojsku. Po válce odmaturoval a v roce 1920 začal v Mödlingu u Vídně noviciát. Po něm vykonával praxi v Pieniężno, kde v malém semináři vyučoval latinu a matematiku. Pak se vrátil k pokračování vlastního studia a po jeho dokončení přijal 26. 5. 1927 kněžské svěcení. Představenými byl vybrán pro polské provincie a v dalším roce poslán do Poznaně v Polsku. Zde začal na univerzitě studium polštiny a působil jako katecheta na škole sester voršilek. Zabýval se encyklikou Pia XI. „O křesťanské výchově“ a v době svého odchodu z Poznaně vydal své přednášky pod názvem „Audi filia“. Později, pro velký zájem, vydal ještě další své přednášky, v nichž se odráželo jeho porozumění dívčí duši a potom také homiletická čtení pro neděle s názvem „Chléb a sůl“. Navázal na Ježíšova slova, která jej samého v životě posilovala: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět.“ (Jan 16,28) Uvědomoval si možnost situací, které ho mohou o vše připravit, ale nemohou ho připravit o to, že je Božím synem. Často si opakoval: „Vyšel jsem od Otce a Bůh vždy bude mým Otcem.“ Byla to síla, která mu později po uvěznění v koncentračním táboře pomáhala udržet si optimismus až po svědectví krve.

Do začátku války působil v Gorna Grupa nejprve jako učitel polského jazyka i dějepisu a od června 1939 i jako rektor. O nedělích vykonával kněžskou službu ve vojenské jednotce a mimo jiné vedl také exercicie. Po vypuknutí války okupanti udělali z kláštera vězení, do kterého na konci října vedle místních duchovních uvěznili asi na osmdesát kněží a kleriků z chełmińské, vloclavské a hnězdenské diecéze. Otec Liguda zde vynikal nejen mohutnou postavou v taláru, ale i statečností, sebejistotou a laskavostí k ostatním vězňům.

Z tohoto vězení jej gestapo 5. 2. 1940 převezlo do Nového Portu v Gdaňsku. Jednalo se o pobočku koncentráku v Stutthof. Zde se osvědčoval jako „dobrý anděl“ a na Zelený čtvrtek se postaral o tajně slouženou mši svatou a rozdávání svatého přijímání. Začátkem dubna o. Ligudu převezli s některými dalšími vězni do koncentračního tábora v Grenzdorfu a pak do Sachsenhausenu. Protože uměl německy, dostal na starost výuku němčiny mezi vězni, avšak pracovat musel s ostatními. Kvůli tomu, že se jednou při práci na okamžik zastavil, obdržel deset úderů železnou holí.

V polovině prosince byl přemístěn do Dachau, kde dostal číslo 22604 a sloužil za tlumočníka. V jistém čase to vypadalo, že se může dostat na svobodu. Snažili se o to představení SVD přes nunciatury v Berlíně i jeho rodina s německým občanstvím. Ke svobodě si však zavřel cestu čestným prohlášením, že je Polák a v budoucnu chce pracovat v Polsku.

V lednu 1941 část tábora postihla epidemie svrabu a nemocní v počtu kolem tisícovky byli natěsnáni v baráku určeném pro čtyři sta osob. Přes nemalý mráz zde vězni museli přes den mít otevřená okna. Zima a hlad zvyšovaly pocity beznaděje, proti kterým bojoval o. Liguda svým vyprávěním. Potom se dostal mezi těžké provinilce pod velmi krutého dozorce Roglera. Na plantážích mu přiděloval nejtěžší práce a jeho zdatnost začala slábnout. V té době došlo k nemilé příhodě, kdy si jeden Rus v kůlně přes zákaz zapálil cigaretu. I po jejím zhasnutí Rogler, který tam vstoupil, ucítil její pach a udeřil na o. Liguda s otázkou kdo kouřil? Ten vzal vinu na sebe a prohlásil, že kouřil on. Z výslechu se vrátil s nateklým obličejem a modřinou u pravého oka. Po beznadějné prohlídce doznal „kouřil jsem, ale ne dnes.“ S jeho mučením dozorce přestal, až se přiznal pravý viník. Tento dozorce otce Liguda o něco později zařadil mezi hendikepované i přesto, že byl zdravý, což znamenalo poslání na smrt. Ve večerních hodinách o svátku Neposkvrněné jich desítka odcházela ke kruté likvidaci utopením. Z Ligudy předtím servali pásy kůže, údajně za to, že se dříve zastával pacientů, kterým bylo křivděno při rozdělování stravy. Bestialita mučení otřásla i jedním z katů. V zápise pak bylo uvedeno, že Liguda v nemocnici zemřel na tuberkulózu plic.

Blahořečený byl 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II. ve Varšavě, jako jeden ze 108 polských mučedníků z období II. světové války.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, Conceptio lmmaculata ; Macarius, m. Alexandriæ (250); Eutychianus, Pp (283 ); Eucharius (s. III.); Patapius (s. V./VI.); Romaricus (653); Theobaldus de Marliaco (1247); Moranová Narcissa a Iesu Martillo Morán (1869); Iosephus Maria Zabal Blasco (1936); Benedictus Andreas /Enrique/ Monfort (1936); Aloysius Liguda (1942); , Paulus Yun Ji-chung et Iacobus Kwon Sang-yeon (1791)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský