Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Marek Antonín Durando
Marcus Antonius Durando

10. prosince, připomínka
Postavení:kněz CM
Úmrtí:1880

ŽIVOTOPIS

Narodil se 22. 5. 1801 v Mondovì v provincii Cuneo v Itálii do dosti bohaté a vážené rodiny, kde se narodilo deset dětí a dvě brzy zemřely. Marek v 15 letech zatoužil jít jednou jako misionář do Číny. V té době se již v diecézním semináři začal věnovat filosofii. V 17 letech vstoupil do misijní kongregace lazaristů, založené sv. Vincencem de Paul (pam. 27. 9.). Název „lazaristé“ je odvozen od převorství sv. Lazara v Paříži. Po roce noviciátu Marek Antonín složil řeholní sliby a byl poslán na studie teologie do semináře v Sarzana. Díky svému úsilí o duchovní život byl podle slov představeného klidný, systematický, uctivý a pokorný. Určité problémy během studií měl pouze se zdravím a v té době mu také zemřela matka. Kněžské svěcení po dokončení studia přijal 12. 6. 1824 v katedrále ve Fossano.

Představení se rozhodli Marka Antonína místo do Číny vyslat na lidové misie do Casale Monferrata v Piedmontském kraji. Rozhodnutí přijal jako Boží vůli a během pětiletého působení si uvědomoval důležitost tohoto svěřeného úkolu. Dalším jeho dlouhodobým působištěm byl Turín. Zde se s prosbami obracel o pomoc ke světcům, kteří v tomto městě dříve žili. Jeho vzorem byl Josef Benedikt Cottolengo ze stejného řádu CM, který zemřel r. 1842 a blahořečený byl až roku 1917. Podstatné bylo, že tento Cottolengo založil dvě družiny; jednou byly Sestry křesťanské lásky a druhou Bratři svatého Vincence. Po vypuknutí cholery se sestry musely z Turína odstěhovat a Marek Antonín zajistil, že v květnu 1833 první dvě sestry založené Vincencem přijely do Turína z Francie.

Marek Antonín během života vytvořil v Turíně určitou charitativní síť na pomoc chudým a zvláště rozvíjel spolupráci s Kongregací dcer křesťanské lásky. Propojená charitativní činnost se týkala společenských problémů, především péče o nejchudší na okraji společnosti, pro které potom vzniklo ve městě sedm středisek podpory.

Od roku 1831 byl v Turíně Marek Antonín Durando představeným řeholního domu a od roku 1837 po celých 40 let provinciálem kongregace CM pro celou severní Itálii. V roce 1855 se začal podílet na přípravě budoucích misionářů i na misijní činnosti. V roce 1865 založil pro nemocné a umírající v osamocení Společnost dcer utrpení Ježíše Nazaretského. Členky byly nazývány nazaretskými sestrami. Úspěšně pracoval s mládeží a roku 1856 zavedl asociaci Mariiných dětí, která souvisela s přáním P. Marie při zjevení Kateřině Labouré (pam. 31.12.). Přispíval tak k šíření laického apoštolátu v každodenním životě, ke vznikání duchovních povolání i dobrých rodin. Zemřel ve věku 79 let s pověstí svatosti.

Blahořečený byl 20. 10. 2002 papežem Janem Pavlem II. po uznání zázraku na jeho přímluvu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eulalia, virgo et m. in Lusitania (304); Maurus, m. Romæ (asi s. IV.); Gemellus (asi s. IV.); Gregorius, Pp III (741); Lucas, episcopus (1114); Edmundus Gennings et Swithinus Wells (1591); Polydorus Plasden et Eustatius White, Brianus Lacy, Ioannes Mason et Sydneius Hodgson (1591); Ioannes Roberts et Thomas Somers (1610); Marcus Antonius Durando (1880); Gundisalvus Viñes Masip (1936); Antonius Martín Hernández et Augustinus García Calvo (1936); Antonius Durcovici (1951); Maria Virgo de Loreto

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský