Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Izrael
Israel

12. prosince, připomínka
Postavení:řeholní kanovník CRL
Úmrtí:1014

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi v roce 950 v Dinsac u Scotorium (dnešní Le Dorat poblíž Limoges) ve Francii do šlechtické věřící rodiny. Přibližně ve věku 15 let byl přijat mezi řeholní kanovníky. Pobyt v tichu kláštera v Le Dorat využil ke studiu, v němž byl velmi úspěšný.

Za morové epidemie v letech 989 až 990 obětavě poskytoval pomoc nemocným, pohřbíval mrtvé a stal se známým pro svou dobročinnost. Když v roce 990 na biskupský stolec v Limoges nastoupil Hilduin (uváděný též pod jménem Alduin), povolal Izraele vynikajícího vzděláním, aby vyučoval na biskupské škole, a také ho jmenoval svým kaplanem. V letech 991 až 994 je veden ve funkci kantora kapituly. Mimo to se stal biskupovým poradcem a někde je uváděn jako jeho generální vikář. Vyučoval teologii a psal poezii. V tomto žánru napsal také dílo « Život Krista ». Martyrologium zdůrazňuje, že v kázání Božího slova byl pro biskupa velkým pomocníkem. Doprovázel ho také na dvůr krále Roberta II.

Bez datového upřesnění je připomínáno, že papež Silvestr II. (999-1003) tohoto kněze Izraela poslal jako probošta do Saint-Junien, v souvislosti se zmasakrováním mnichů v Etagnac. V Saint-Junien postavil kostel sv. Ondřeje a Jusina. Jako učitel se Izrael vrátil do Le Dorat pravděpodobně nejspíše v roce 1006. V roce 1013 zde prožil velký požár, který zpustošil opatství. V prosinci následujícího roku zde zemřel.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Virgo, de Guadalupe ; Epimachus, Alexander, Ammonarion, Mercuria, Dionysia et alia (250); Spyridon (asi 348); Finnianus (549); Corentinus (s. VII./VIII.); Israel (1014); Vicelinus (1154); Bartholus Buonpedoni (1300); Conradus de Ophyda (1306); Iacobus Capocci (1308); Simon Phan Ðắc Hòa (1840); Pius Bartosik (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský