Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. David
David, monachus

11. prosince, připomínka
Postavení:řeholník OCist
Úmrtí:1179
Patron:matek a těhotných žen

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 1100 ve Florencii v Itálii. Za studií v Paříži se setkal s Bernardem z Clairvaux (pam. 20. 8.) a s jeho reformním hnutím. Odešel potom do Clairvaux, kde zakladatele požádal o přijetí do cisterciáckého kláštera. Vzhledem k oslabenému zdraví byl David nejprve odmítnut. Nechtěl se však vzdát a zůstal čekat u klášterní brány. Opat Bernard, vida jeho odvahu a víru, usoudil, že tyto ctnosti mu nahradí nedostatek fyzické síly, a přijal ho mezi mnichy asi v roce 1131. Za nějakou dobu po složení slibů byl v roce 1134 Bernardem poslán založit s dalšími mnichy nový klášter v Himmerod v pohoří Eifel v diecézi Trevír v Německu. Zde žil v přísné askezi po 45 let. Byl horlivý v modlitbě a měl mystické dary, mimo jiné dar uzdravování. Ten, kdo za ním přicházel smutný a utrápený, tomu tak pozvedl mysl, že při odchodu až zářil štěstím. Ženám, které za ním přicházely plné obav kvůli těhotenství, vše dobře dopadlo, a proto je uváděn jako jejich patron. Modlitbou údajně vyprosil i pro sebe potřebnou sílu, aby dokázal pomáhat při stavbě kláštera.

Zemřel v 79 letech v Himmerod v Rheinland-Pfalz a po jeho smrti byly vyslyšeny další prosby. Davidovy ostatky uložené v klášterním kostele (od r. 1204 v mramorovém sarkofágu) byly za sekularizace kláštera v roce 1802 přepraveny přes Trevír do Belgie. Až roku 1930 se vrátily do obnovené svatyně v Himmerod. Davidův kult v roce 1699 potvrdila generální kapitula. K rozšíření jeho liturgické úcty na celý řád jako blahoslaveného došlo údajně až v roce 1971-72 v Římě.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Damasus Pp. (384); Victoricus et Fuscianus (asi s. III.); Sabinus, ep. Placentin (po skončení IV. století); Daniel, stylita Cpoli (493); David, monachus (1179); Francus Lippi (1292); Hugolinus Magalotti (1373); Hieronymus Ranuzzi (asi 1466); Martinus Lumbreras Peralta et Melchior Sánchez Pérez (1632); Arthurus Bell (1643); Maria a Columna Villalonga Villalba (1936); Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán (1974)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský