Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






blah. Hugolin Magalotti
Hugolinus Magalotti

11. prosince, připomínka
Postavení:poustevník
Úmrtí:1373

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi po roce 1310 ve Fiegni, pět kilometrů severně od Fiastra, v provincii Macerata ve střední Itálii. Pocházel ze starobylého šlechtického rodu. Matka mu zemřela při jeho narození a otec zemřel, když mu bylo 13 let. Velmi mu pomohla formace k duchovnímu životu, kterou získal ještě za otcova života. Uvádí se, že v mládí vstoupil do třetího řádu svatého Františka.

Přibližně ve 20. roce života rozdal zděděný majetek a odešel žít jako poustevník na svahy Monte Ragnolo, poblíž pramenů řeky Tenny. Odešel, aby prožíval samotu s Bohem, ale jako mnozí jiní poustevníci se časem stal velmi vyhledávaným. Jeho vytrvalé a radikální odevzdávání se Bohu, jeho důvěrný osobní vztah s Kristem a velké odříkání přinášelo své ovoce. Lidé ze všech společenských vrstev přicházeli nejčastěji s prosbami o přímluvu u Boha za uzdravení těla nebo duše. Ze zázraků bývá uváděno uzdravení Petra de Brunfort, chromého od dětství, uzdraveného po požehnání tímto poustevníkem. Pak také Antonín, který při práci přišel o zrak, opět začal vidět. Uzdravena byla i jedna chudá žena v bolestivé křeči, údajně ohrožená na životě.

Hugolinova touha po samotě s Bohem i další okolnosti jej brzy přiměly k vyhledání nového místa, jeskyně ve skalách nedaleko Fiegni, odkud zřejmě docházel do kláštera Riosacro. Odtud mu také na konci života přišel kněz udělit svátosti. Po smrti byl přenesen do blízkého hradu ve Fiegni a nakonec uložen do kostela sv. Jana Křtitele. Hugolinovo uctívání jako blahoslaveného schválil 4. 12. 1856 papež Pius IX.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Damasus Pp. (384); Victoricus et Fuscianus (asi s. III.); Sabinus, ep. Placentin (po skončení IV. století); Daniel, stylita Cpoli (493); David, monachus (1179); Francus Lippi (1292); Hugolinus Magalotti (1373); Hieronymus Ranuzzi (asi 1466); Martinus Lumbreras Peralta et Melchior Sánchez Pérez (1632); Arthurus Bell (1643); Maria a Columna Villalonga Villalba (1936); Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán (1974)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský