Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Polykarp
Polycarpus

23. února, památka
Postavení:biskup, mučedník
Úmrtí:ca. 155
Patron:pomocník proti bolestem uší
Atributy:biskup, hranice, plameny

ŽIVOTOPIS

Jeho učitelem byl apoštol Jan a přítelem Ignác Antiochijský. Polykarp se stal biskupem ve Smyrně. Za pronásledování křesťanů byl u Smyrny zajat a přemlouván, aby s ohledem na své stáří obětoval císařovu božskému geniu. Když mu prokonsul naposled radil, aby udělal, co si lid přeje, odpověděl: "Lid není oprávněným soudem, před kterým bych se musel ospravedlňovat. A oheň, kterým mi hrozíš, rychle pohasne, nikdy však nezhasne oheň věčného trestu." Velebil pak Boha a plameny obklopily jeho tělo, z něhož vycházela záře.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VŽDY MYSLEL NA CÍRKEV

Narodil se asi v roce 69 až 70 a byl prý nalezen ve Smyrně jako odložené dítě zbožnou vdovou, která ho vychovala. Již v mládí se začal setkávat s apoštoly a dobře se znal s mnohými učedníky Krista. To o něm napsal jeho žák sv. Irenej. Obzvlášť byl blízký apoštolu Janovi, který ho ve 30 letech ustanovil biskupem ve Smyrně, což je dnešní Izmir v Turecku.

V roce 107, kdy ozbrojená eskorta přepravovala přes Smyrnu do Říma sv. Ignáce v okovech, setkal se s ním Polykarp a poskytl mu pohostinství. Ze zastávky v Troadě mu Ignác napsal dopis s krásným svědectvím. Polykarp asi v té době psal list Filipanům o povinnostech jednotlivých stavů.

V době svého padesátiletého biskupského působení hájil křesťanství proti gnostické herezi, byl zásadový a raději chtěl mít zacpané uši než by naslouchal kacířskému učení. S tím souvisí to, že později byl volen za pomocníka proti bolestem uší.

V pokročilém věku, kolem r. 154 byl v Římě, aby tam s papežem Anicetem řešil otázky doby slavení Velikonoc. K ujednocení s východem sice nedošlo, ale jejich loučení se uskutečnilo v lásce a pokoji.

Asi o rok později, za pronásledování císařem Markem Aureliem, odešel Polykarp na prosbu svých věřících do vesnice nedaleko Smyrny. Jeho úkryt ve statku nakonec prozradil vojákům jeden otrok. Polykarp nejdříve vojáky pohostil a sám se na cestu připravil modlitbou za všechny lidi, které kdy potkal a za celou církev. Po hodině modlitby s nimi odešel do města. Soudce Herodes ho vzal do vozu a přemlouval ho k modloslužbě. Protože Polykarp odmítl obětovat modlám, shodil jej soudce z vozu a biskup si zlomil nohu. Když pak byl ve městě znovu nucen, aby odpadl od víry, prohlásil: "Osmdesát šest let sloužím Kristu a nikdy mi neublížil, ale zahrnoval mě dobrodiním. Jak bych se mohl rouhat svému králi, který mě vykoupil?" Ta slova definitivně rozhodla o jeho životě. Vojáci ho svlékli a dali mu smolnou košili, chtěli ho také přibít ke sloupu. On jim však řekl: "Nechte mě tak. Ten, který mi dá sílu snést oheň, mi pomůže i bez přibití stát nepohnutě na hranici." Proto ho jen přivázali a zapálili hranici. Oheň prý utvořil kolem něho klenbu a vojáci ho proto probodli.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Za celou církev a zvláště za lidi, s nimiž přicházím do styku, se pomodlím desátek k Duchu svatému.

Bože, Otče všeho tvorstva, Tys přijal svatého biskupa Polykarpa mezi mučedníky; na jeho přímluvu dej, ať i my, když máme podíl na kalichu utrpení Tvého Syna, dosáhneme vzkříšení k věčnému životu skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Polycarpus (ca. 155); Milburga (ca. 722); Willigisus (1011); Raphaela Ybarra de Vilallonga (1900); , Ioannes Messor (ca. 1127); Sirenus seu Sinerus (ca. 307); Nicolaus Tabouillot (1795); Iosephina (Iuditta Adelheidis); Vannini (1911); Ludovicus Mzyk (1942); Vincentius Frelichowski (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský