Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






blah. Marie /od Andělů/ Fontanella
Maria ab Angelis (Marianna); Fontanella

16. prosince, připomínka
Postavení:řeholnice, mystička OCD
Úmrtí:1717

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Turína. Po smrti otce vstoupila k bosým karmelitkám, kde v roce 1666 složila řeholní sliby. Vynikala ve ctnostném životě, prožívala hluboký duchovní život i utrpení, několikrát byla převorkou a novicmistrovou. Obětí a modlitbami za národ uchránila i obléhaný Turín. Zemřela v 56 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

S RADOSTÍ PŘINÁŠELA OBĚTI A MODLILA SE ZA NÁROD

Narodila se 7. 1. 1661 v Turíně v Itálii a při sv. křtu dostala jméno Mariana. Byla předposlední ze 12 dětí šlechtice Jana Donáta Fontanelly a Marie Tana di Santena, která byla příbuznou sv. Aloise Gonzagy. Mariana v dětství vedla zbožný život, a když jí otec roku 1675 zemřel, vstoupila i přes matčiny protesty k bosým karmelitkám do kláštera sv. Kristiny. Řeholní hábit přijala 19. listopadu a na konci dalšího roku o druhém vánočním svátku, ač jí nebylo ještě 16 let, složila řeholní sliby s novým jménem Marie od Andělů.

Byla vytrvalá v modlitbě i ve snášení utrpení. Karmelitánské Proprium o ní říká, že ji Bůh po mnoho let vedl nocí ducha a tak zkoušel i sílil její lásku. Další pramen zdůrazňuje, že velká utrpení snášela po mnoho let a obětovala je s heroickou radostí. Touto cestou došla k přetvořujícímu spojení s Bohem. Vynikala čistotou srdce a s hlubokou zbožností dnem i nocí setrvávala v modlitbě.

Stala se váženou důvěrnicí sester, které ji ve 33 letech zvolily převorkou i přes potřebu apoštolské dispenze. Zastávala také úkol novicmistrové. Do funkce převorky byla pak zvolena ještě při třech dalších volbách a znovu potvrzována.

Pro její vytrvalé modlitby spojené s přinášením obětí za národ je jí připisován podíl na skončení války a osvobození Turína r. 1696. Ona to připisovala přímluvě sv. Josefa a přičinila se o jeho prohlášení patronem města. K sestře Marii od andělů našli důvěrný vztah také královští manželé. Ona však se stejnou laskavostí hovořila se všemi potřebnými, kteří za ní přišli, a rozdávala útěchu.

Při pozdějším ohrožení obyvatel Turína za invaze francouzských vojsk se s úpěnlivými prosbami obrátila na Pannu Marii a vyprosila u ní vítězství nad jeho oblehateli. Došlo k němu 7. 9. 1706 spojenými vojsky vévody Vittoria Amedea a knížete Evžena Savojského.

V roce 1702 založila nový karmelitánský klášter v Moncalieri. Chovala něžnou úctu a lásku k Matce Boží i ke sv. Josefu. S láskyplným soucitem vytrvale prosila za duše v očistci a byla obdarovávána mimořádnými dary. Když 16. 12. 1717 zemřela, zanechala vedle četné korespondence i několik životopisných zpráv z vlastního duchovního života, které však nebyly zveřejněny. Za blahoslavenou ji 14. 5. 1865 prohlásil papež Pius IX.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Stanovím si dny, ve kterých budu pamatovat na potřeby svého národa modlitbou a nějakou obětí.

Bože, Ty miluješ ty, kdo mají čisté srdce, a činíš si z nich svůj příbytek; na přímluvu blahoslavené Marie od Andělů nám dej, ať jsme Tvou milostí takoví, abys v nás mohl přebývat. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Adalheidis, imperatrix (999); Aggæus, propheta (po roce 520 př. Kr); martyres in Africa virgines sub Hunnerico (asi 480); Beanus, eremita (století neznámé); Everardus, comes Foriulien (867); Ado (875); Macarius de Collesano, monachus (1005); Sebastianus Maggi (1496); Maria ab Angelis (Marianna); Fontanella (1717); Clemens Marchisio (1903); Honoratus de Biala Podlaska (Florentius); Kazminsky (1916); Philippus Siphong Onphitak (1940); Ioannes Wauthier, Iosephus Tien et XV. socii (1967)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský