Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Rafaela Ybarra de Vilallonga
Raphaela Ybarra de Vilallonga

23. února, připomínka
Postavení:vdaná paní a zakladatelka kláštera
Úmrtí:1900

ŽIVOTOPIS

Narodila se 16. 1. 1843 v Bilbau, v rodině vlastnící doly. Vdala se za Josua Villalongu y Gipulo, dalšího vlastníka dolů. Velmi dobře vychovávala děti a k veškeré své činnosti čerpala posilu z adorací a z lásky k Ježíši v eucharistii. Konala různé novény, každoročně se účastnila exercicií a žila duchovním životem s každodenním zpytováním svědomí.

Od roku 1883 se Bilbao měnilo v průmyslové velkoměsto i se všemi negativními stránkami. Mnoho přistěhovaných dívek bylo sváděno k prostituci jako k nejsnazšímu výdělku. Zaměstnání jim nabízely vykřičené domy. Rafaela tato místa navštěvovala z křesťanské lásky, aby zachraňovala nevinné, pozvedala padlé do hříchů a pomáhala těm, které tam vedla chudoba. Z posměšků, které občas musela snést, si nic nedělala. Otevřená zášť i lhostejnost nad osudy druhých ji však zraňovala. Jednou tam našla svou známou dívku a ta se začala bránit dialogu s ní tím, že ji udeřila. Rafaela jí odpověděla: " nezranilas mne, a věř milé dítě, že ode dneška mi budeš tím milejší". Útočnice neodolala pohnutí a odešla s ní prosíce za odpuštění.

Rafaela v Bilbau založila také klášter "Sester klanících se Svátosti" a sestry i jejich pomocnice chodívaly na nádraží, aby oslovovaly a dle potřeby se postaraly o dívky přijíždějící z venkova.

Rafaele roku 1898 zemřel manžel a ona vyčerpána starostmi a prací zemřela v kruhu svých dětí do dvou let po něm.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Polycarpus (ca. 155); Milburga (ca. 722); Willigisus (1011); Raphaela Ybarra de Vilallonga (1900); , Ioannes Messor (ca. 1127); Sirenus seu Sinerus (ca. 307); Nicolaus Tabouillot (1795); Iosephina (Iuditta Adelheidis); Vannini (1911); Ludovicus Mzyk (1942); Vincentius Frelichowski (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský