Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Anastázie
Anastasia

25. prosince, připomínka
Postavení:mučednice
Úmrtí:s. III./IV.

ŽIVOTOPIS

Narodila se ve 3. století, podle legendy jako dcera římského pohana Prætextatuse a jeho křesťanské ženy Flávie. Matka dbala na její mravní výchovu a učila ji lásce ke Kristu. Anastázie rostla i do tělesné krásy, pro kterou se zalíbila Publiovi. Otec se rozhodl provdat ji i přes její odpor za tohoto vznešeného, ale víře nepřátelského muže. Po jeho boku Anastázie zakoušela mnoho zlého, týrání i posměchu její víře v Krista, kterého ona prosila i za svého muže. Uvádí se o ní, že se hodně modlila a podle možností konala skutky milosrdenství. Navštěvovala vězněné, uplácela žalářníky a vězňům přinášela občerstvení i povzbuzení k vytrvalosti ve víře. Byla štědrá i k žebrákům ve městě. Pověst o její dobrotě se donesla i k jejímu muži, který ji dal sledovat a následně ji doma věznil. Zároveň prý ztratila úctu služebnictva a to ji mělo přísně střežit. Určitý obrat pro ni nastal, když byl Publius poslán na perský dvůr a cestou zemřel. Stala se náhle bohatou vdovou a začala sloužit potřebným. Udává se, že potom odešla do Pannonie, na dnešní severní území Srbska. Po rozdání všeho majetku chudým křesťanům byla jako křesťanka zatčena a předvedena k illyrskému vladaři Florovi v Sirmii. Pro skutečnost, že se jednalo o vdovu po vznešeném Římanovi Publiovi, prý Florus oznámil celou záležitost Diokleciánovi. Toho však zajímal především její majetek a jelikož už žádný neměla, prohlásil ji za šílenou. Florovi vzkázal, že s ní má být naloženo podle zákona. Soudce jí dal několik dní o hladu na rozmyšlenou. Také se prý pokoušel o důvěrnější doteky a ona ho s velkou rozhodností odstrčila. Za věrnost Kristu byla po různých mukách nakonec upálena. Uvádí se, že byla odvezena na ostrov Palmyr, kde asi r. 304 podstoupila mučednickou smrt v plamenech s odsouzenými 70 ženami a 200 muži.

Od dávných dob je sv. Anastázie připomínána v bazilice mučedníků a postupně na dalších místech. Připomínka této mučednice byla rovněž zařazena do liturgického kánonu (I. eucharistické modlitby k Felicitě, Perpetue, Agátě, Lucii, Anežce (Římské) a k Cecilii.

POZNÁMKA

Příběh této mučednice bývá někde promísen s legendou o stejnojmenné mučednici za Neronovy vlády, která prý byla sťata a bývala připomínána 15. 4., ale v novém martyrologiu se už nevyskytuje. Možná pro nevěrohodnost pramenů s předpoklady záměn. Na rozdíl od dnešní Anastázie se mezi atributy dubnové mučednice mají vyskytovat odříznuté prsy a kleště. Právě tyto další atributy jsou ve více publikacích (např. dr. Rudolfa Pfleiderera) mylně uvedeny u Anastázie ze IV. století.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sollémnitas Natívitas Dómini nostri Iesu Christi; Anastasia (s. III./IV.); Eugenia, m. Romæ (s. III./IV.); Iovinus et Basileus (s. III./IV.); Petrus Venerabilis (1156); Bentivolius de Bonis (1232); Petrus Nolascus (1258); Michael Nakashima (1628); Antonia Maria Verna (1838); Maria ab Apostolis (Maria Teresia)Wüllenweber (1907); Albertus (Adamus) Chmielowski (1916); Fracasso Theodora /Elie a Sancto Clemensia/ Fracasso (1927)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský