Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Matějka (Mattia) Nazzareni
Matthias de Nazareis

28. prosince, připomínka
Postavení:abatyše OSC
Úmrtí:asi 1326

ŽIVOTOPIS

Narodila se 1. 3. 1253 v Matelica v italské provincii Macerata v oblasti Marche do šlechtické rodiny manželů Sibilly a Gualtiera. Od dětství prožívala svůj vztah k Bohu. Otec se přesto rozhodl provdat ji za Petra Waltera Contiho. Matějka však toužila stát se nevěstou Krista a před sňatkem v roce 1270 utekla ke klariskám do kláštera sv. M. Magdaleny. Zde, poté co abatyše od ní požadovala vyřešení problému s otcovým rozhodnutím, s důvěrou požádala v oratoři Pána o pomoc. Ustřihla si vlasy a vzala na sebe starý, vyřazený hábit. Když se pak její rozhněvaný otec dostavil do kláštera, stanula tak před ním a něžně na něj začala mluvit. Gualtiero byl postojem své dcery zasažen, dal jí souhlas a její noviciát prostoupený modlitbou, postem a ochotou ke všem pracím v klášteře mohl začít. Před notářem se 10. 8. 1271 vzdala svého dědictví ve prospěch kláštera a ve prospěch chudých. Následně složila slavné sliby. O dva roky později byla pro své ctnosti zvolena abatyší. Tou zůstala až do své smrti, kterou po více jak 40 letech života v klášteře velmi přesně předpověděla.

Za jejího vedení přibývalo mladých, kteří si díky jejímu příkladu zvolili duchovní povolání. Pustila se i do vybudování dalších prostor kláštera a nového kostela.

Matějka byla vždy citlivá k nejrůznějším postižením druhých, svými laskavými slovy je dovedla naplnit pokojem a vyrovnaností. Její láska, milosrdenství a soucit vůči ubohým neznaly žádné hranice. Byla proto nazývána „Matkou lásky“. Sama si ukládala dobrovolné pokání jako výměnu za konverzi některých hříšníků. Její modlitby a rady zachránily mnoho duší před vážným nebezpečím.

Po letech neustálé modlitby, velkého postu a oddanosti k ostatním zemřela, jak předpověděla. Klášter v té chvíli zaplavila sladce líbezná vůně vycházející z jejího těla. Jako mimořádný jev je uváděn i paprsek světla, obklopující její tělesnou schránku.

Sestry ji pohřbily v ústraní, ale pro nátlak veřejnosti, zejména vděčných lidí dožadujících se přístupu k její hrobce, sestry zažádaly o souhlas k exhumaci již osmnáct dní po její smrti. V souvislosti s přenesením bylo zjištěno, že její tělo je neporušené a vydává lahodnou vůni. Povolaný lékař, Mastro Bartolo, chtěl prý odříznout částku její kůže, ale zarazil se, protože pod ostřím začala vytékat čerstvá krev. Prohlásil: „To je zázrak!“ protože mrtvé tělo, zvláště po takové době, nemůže vykazovat tekutou krev.

Ke druhému přenesení těla Matějky do klášterního kostela došlo v roce 1536 a opět bylo shledáno neporušené. V roce 1756 byly prováděny opravy kaple a neporušené tělo vydávající nepopsatelnou vůni bylo přemístěno pod oltář sv. Cecilie. Asi o dva roky později bylo zjištěno, že z těla, konkrétně z nohou a rukou vytéká tekutina podobající se krvi.

Papež Klement XIII. Matějku jménem Mattie Nazzareni 27. 7. 1765 vyhlásil za blahoslavenou. Důvodem byla zázračná uzdravení po modlitbách s prosbou o jeji přímluvu.

Tělo blahoslavené Matějky pak bylo 6. 10. 1811 Napoleonovým vojskem násilně odvezeno až do Maceraty. Ač se kvůli povětrnostním vlivům, zejména vlhkosti a dalším škodlivým prvkům částečně zhoršil jeho stav, bylo po navrácení zpět 1. 1. 1812 nadále uchováváno ve stejném stavu.

Ústav soudního lékařství v Camerinu 13. 9. 1972 po vyšetření tekutiny z těla této blahoslavené potvrdil, že se jedná o krev. V roce 1973 byly konány určité kroky ze strany biskupa MacarioTinti a P. Antonia Ricciardi, OFMConv za účelem ochrany těla, u kterého byla pro krvácení vyměňována plátna. Údajně byl použit i průhledný obal a obnovena schránka s doplněním stříbrné výzdoby.

Po dalším šetření byl 14. 11. 2014 vydán dekret o platnosti diecézního vyšetřování zázraku.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

martyres innocentes; Theonas, ep. Alexandrin (300); Antonius, monachuslirinen (asi 520); Matthias de Nazareis (asi 1326); Gaspar del Bufalo (1837); Catharina Volpicelli (1894); Gregorius Khomyšyn (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský