Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Melánie (mladší)
Melania, iunior

31. prosince, připomínka
Postavení:zakladatelka kláštera
Úmrtí:439
Atributy:lebka, poustevnický nebo řeholní oděv, kříž, modlící se žena v jeskyni, džbán

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze zámožné rodiny v Římě. Ve 14 letech byla provdána a během dvou let měla dvě děti, které zemřely. Následně se rozhodla pro poustevnický život tvrdého odříkání, na který přistoupil i její manžel. Později žili na Sicílii, pak v Africe, a nakonec v Jeruzalémě. Zde na Olivové hoře Melánie založila ženský i mužský klášter.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

„STALI SE SKUTEČNÝM SVĚTLEM PRO CÍRKEV“ (sv. Augustin)

Narodila se v roce 383 do velmi bohaté římské rodiny jako dcera senátora Valeriuse Publicola, jehož matkou byla Melánie „Starší“. Ta byla mezi prvními římskými ženami, které putovaly do Svaté země a po 37 let vedla poustevnický a řeholní život. Manželkou senátora a matkou naší Melánie Ml. byla Albína, která - ač byla dcerou pohanského kněze - byla křesťankou.

Melánie Ml. jako dítě žila v přepychu, potom však ovlivněna příkladem babičky Melánie „Starší“ chtěla žít zasvěceným životem. Nechtěla se vdávat, ale její otec Publicola trval na tom, že se výhodně provdá. Zvolil jí za manžela jejího bratrance a svého synovce Valeriuse Piniana, který byl synem severoafrického vladaře Valeriuse Severa. V době sňatku v roce 397 mu bylo 17 let a Melánii 14 let.

Publicola trval na tom, že manželství by mělo být brzy naplněno zplozením dvou synů. Novomanželé byli trvale vystaveni soustavnému tlaku svých příbuzných, zvláště když prvním dítětem byla holčička. Po druhém těhotenství se 10. 8. 399 sice chlapec narodil, ale následující den zemřel. Pak zemřela i jeho malá sestra. Melanie se po porodu ocitla ve vážném ohrožení života. Udělala s manželem i určité rozhodnutí, pokud se uzdraví. Měla 16 let a chtěla žít zasvěceným životem v asketickém odříkání. Její manžel nakonec s jejím přáním a plány souhlasil. V té době přišla z Jeruzaléma babička Melánie „Starší“, aby uspořádala své dědictví. S vnučkou se pustila do rozprodávání majetku a získané peníze dávala na církevní účely.

Některé životopisy Melánie Ml. hovoří o tom, že po jejím uzdravení nějakou dobu žily obě jako poustevnice na předměstí Říma a příbuzní v tom viděli ponížení. V roce 405, když otec Melánie Ml. umíral, poprosil ji, aby mu odpustila, že se stavěl proti tomu, co v srdci cítila jako své povolání.

Melánie pak po otci zdědila ohromně velký majetek. Jednalo se z části o nemovitosti v Římě i mnoho movitého majetku také v dalších oblastech Itálie, Sicílie, Španělska, severní Afriky, Británie a na dalších územích. Pinianus, který už vedle ní žil celibátním životem, vlastnil rovněž velké množství majetku. Melánie během dvou let propustila na svobodu 8.000 otroků. Prodej majetku a následné rozdávání velkých hodnot církvi a chudým se neobešel bez problémů. Bylo to však v době, kdy Vizigóti pod vedením Alaricha I. napadli Francii a následně zamířili do Říma. To byl pro některé důvod prodávat a utíkat z Říma. V tomto dění se poněkud ztrácel příběh Melánie, jejího muže a její matky Albíny, kteří po zastavení se na Sicílii cestovali do Severní Afriky, kde měli další nemovitosti. Kvůli bouři se zastavili u jednoho ostrova. Zde pro záchranu lidí prý Melánie nechala pirátům mnoho zlata.

Na určitou dobu se kolem roku 410 usadili v Tagastě v Numídii. Setkali se i s tamním rodákem Augustinem (pam. 28. 8.), který byl biskupem v Hippo a ten o nich řekl, že „jsou skutečným světlem pro církev“. V Africe zůstali asi sedm let a pro svůj život přijali řeholní pravidla biskupa Augustina. Tam se také domluvili na přestěhování do Svaté země. V Jeruzalémě na Olivetské hoře žila Melánie jako poustevnice. V odloučení od světa přijímala návštěvu jen Piniana a své matky Albíny až do jejího onemocnění a smrti asi v roce 433. Poté založila klášter pro ženy, kterým napsala i řeholní pravidla. Také Piniánem byl založen mužský klášter, ale on brzy potom zemřel.

U Melánie bývá připomínáno i obrácení na víru jejího strýce a matčina bratra Volusiana. Když jí napsal, přijela před jeho smrtí za ním do Konstantinopole a samotným svým zjevem ovlivnila nejen jeho názory. Než se po jeho smrti vracela do Palestiny setkala se prý i s císařem Theodosiem II. a jeho manželkou Eudoxií, která potom v dalším roce navštívila Jeruzalém. Melánie v Jeruzalémě založila ještě druhý mužský klášter a v dříve založeném klášteře pro ženy, zemřela.

Z jejích ctností je nejvíce připomínána pokora, poslušnost a skromnost, která vyvrcholila v jejím asketickém životě, který se podepsal na jejím vzhledu. Při znázorněních bývá někdy jako atribut zelenina, která bývala její jedinou stravou. Zmíněné tři ctnosti ovlivňovaly ty, s nimiž se setkávala. V klášteře pro ženy, který založila, přes veškeré naléhání odmítla být představenou a sestru, která se jí pak stala, ve všem poslouchala. Navenek se z nejbohatší Římanky stala tou poslední mniškou. Jejím pravým bohatstvím však byl intimní vztah s Kristem a život podle evangelia.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Být chvilku s Kristem jako sv. Melánie – pokusím se mu tak jako ona naslouchat.

Radujeme se, Bože, z výročí oslavy svaté Melánie a prosíme Tě: nauč nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Silvester (335); Catharina Labouré (1876); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Columba, virgo et m. apud Senones (s. III-IV.); Zoticus, presb. (s. IV.); Melania, iunior (439); Barbatianus (s. V.); Marius, ep. Lausannen (594); Ioannes Franciscus Régis (1640); Alanus de Solminihac (1659); Iosephina Nicoli (1924); Ad complent orationes sanctorum

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský