Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Alan de Solminihac
Alanus de Solminihac

31. prosince, připomínka
Postavení:opat a biskup
Úmrtí:1659

ŽIVOTOPIS

Narodil se 25. 11. 1593 v rodinném sídle Belet v departementu Dordogne ve Francii. Vzhledem k svému šlechtickému původu při úvahách o budoucím povolání se rozhodl získat důstojnickou hodnost v řadách Maltézských rytířů. Při následném studiu a po setkání se strýcem Arnoldem, který byl opatem augustiniánského kláštera kanovníků v Chancelade u Dordogne, došel k rozhodnutí dát přednost službě Bohu. Strýc chtěl, aby hned nastoupil do hodnosti, ale Alain nejdříve odešel studovat civilní a kanonické právo do Cahors a po studiu začal právem předepsaný noviciát. První sliby složil 28. 7. 1616, jáhenské svěcení přijal 25. 3. 1617 a kněžské 22. 9. 1618. Následně místo převzetí opatství odešel na další čtyřleté teologické studium do Paříže a zároveň mu záleželo na hlubší formaci. K jeho vzdělanosti napomohli nejlepší profesoři Sorbonny a setkání s významnými osobnostmi, mezi které patřili pozdější světci Vincenc de Paul a František Saleský.

Alain se před převzetím opatství v Chancellade ještě rozhodl pro vykonání měsíční rekolekce. Potom se s veškerou odpovědností pustil do opatských povinností. V roce 1623 vydal nové významné statuty regulárních kanovníků. Dbal na co nejlepší formaci kandidátů a přinesl i obnovu duchovního života obyvatel v okolí kláštera. Zasadil se také o reformu dalších domů řádových kanovníků (CSA) a následně dostal úkol vizitátora mnoha dalších klášterů. Bylo mu nabízeno více biskupství, on je z pokory odmítal, až v roce 1636 se na osobní nátlak kardinála Richelia stal biskupem v Cahors.

Biskupské svěcení přijal 27. 9. 1637 v chrámu sv. Jenovéfy v Paříži a za svůj vzor si zvolil sv. Karla Boromejského. Vybral si osm zodpovědných řeholních kanovníků, které pověřil úkoly týkajícími se jeho dosavadní práce a sám se s horlivostí pustil do nových pastýřských úkolů. Hned v následujícím roce po převzetí biskupství zorganizoval diecézní synodu, na níž byla učiněna rozhodnutí o zásadních reformách. Ve své rozlehlé diecézi s 800 farností systematicky konal vizitace. Všechny farnosti během 22 let navštívil devětkrát. Kázání, katecheze i boj proti šířícímu se jansenismu i prosazování adorací Eucharistie byly při jeho návštěvách samozřejmostí. Zaměřoval se na prohlubování víry i s nápravou mravů. Usiloval o vymýcení pohodlnosti kléru a za účelem jeho formace konal konference. Byl empatický a pro každého, kdo se na něj obrátil, si udělal čas pozorně mu naslouchat. Založil seminář, přispěl k založení sirotčince a nových nemocnic.

S velkou apoštolskou horlivostí pracoval pro obnovu svěřené církve. Biskup Alain tři roky před smrtí vyhlásil Svatý rok (1656), aby obrátil lid diecéze a připravil jej na zvláštní mise římského biskupa. Zemřel 31. 12. 1659 v Mercues v oblasti Lot, 7 km od Cahors v regionu Midi-Pyrenees.

„Stal se vzorem pro evangelizaci“, jak na něj při blahořečení 4. 10. 1981 na náměstí sv. Petra v Římě poukázal papež Jan Pavel II. i s tím, že se na něj vztahují slova 69. žalmu: „Horlivost o tvůj dům mne strávila“.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Silvester (335); Catharina Labouré (1876); Donata, Paulina, Rogata, Dominanda, Serotina, Saturnina et Hilaria (století neznámé); Columba, virgo et m. apud Senones (s. III-IV.); Zoticus, presb. (s. IV.); Melania, iunior (439); Barbatianus (s. V.); Marius, ep. Lausannen (594); Ioannes Franciscus Régis (1640); Alanus de Solminihac (1659); Iosephina Nicoli (1924); Ad complent orationes sanctorum

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský