Constantius Servoli de Fabriano, abbas Perusin
| 24. února, připomínka | |
| Postavení: | opat OP |
| Úmrtí: | 1481 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1410 ve Fabriano v oblasti Ancona v Itálii do rodiny Bernarda de Servoli. Jejich dům stál poblíž kláštera svaté Lucie. Od dětství vynikal modlitbou do té míry, že mu někdo dal přezdívku „přítel dobrého Boha“.Měl sestru, které bylo od dvou let diagnostikováno nevyléčitelné onemocnění. Už jím trpěla sedm let, když Konstancius řekl rodičům, aby s ním u jejího lůžka poklekli a aby všichni tři společně poprosili Boha o její uzdravení. Hned jak tak učinili, Konstanciově sestře přestaly bolesti i slabost a její onemocnění zmizelo a už se nevrátilo. Náhlé uzdravení bylo považováno za zázrak a připisováno zásluhám Konstancia. Ten v 15 letech odešel do dominikánského kláštera svaté Lucie a jak se uvádí, byl žákem Antonína z Florencie a Konráda z Brixenu. S nadšením se později zasazoval o přísné dodržování pravidel řádu podle hnutí Observant.
Po vysvěcení vyučoval na dominikánských filozofických a teologických školách. Je zdůrazňován jeho přínos pro žáky a to, že jeho styl byl stručný, jasný, snadno pamatovatelný, zároveň solidní a jeho přednášky se vyznačovaly vznešeností myšlenek. Zastával také funkce představeného klášterů. Stal se převorem u sv. Marka ve Florencii, kde se stal vůdčí osobností reformního hnutí. V roce 1442 se jako převor vrátil do kláštera ve Fabriano, v roce 1446 působil v klášteře v Perugii a v roce 1471 vedl klášter v Ascoli Piceno. Jménem generální kapituly řádu, která byla v roce 1468 konána v Římě, reformoval klášter v Camerinu. Zúčastnil se kapituly lombardské kongregace konané v roce 1474 v Mantově.
Stal se známým jak pro svou výtečnou kazatelskou činnost, tak pro roli usmiřovatele a konání zázraků. Všechno u něj mělo základ v hlubokém modlitebním životě. Jeho zvláštním úkolem v řeholním životě bylo podporovat důsledné zachovávání pravidel života a obřadů v dominikánských klášterech.
Několikrát se postaral o své okolí zázračným zvětšením zásoby chleba. Při cestě z Florencie do Pisy potkal muže, který měl následkem pádu z muly zlomenou ruku a vykloubenou nohu v kotníku. Proto prosil o přepravení do města, ale modlitbou Konstancia byl uzdraven na místě. Navrátil zdraví také jednomu z dominikánů, kterému nepomáhaly léky, a vrátil zrak slepému muži. Jednoho muže prý vzkřísil k životu slovy, která okolostojící považovali za pokoušení Boha, a někteří se mu vysmívali, když mrtvému řekl: „Ve jménu Ježíše Krista vstaň!“ Těmi slovy ho vrátil do života.
V perugijské kronice je uveden jako „muž obdivuhodného pokání“. K dlouhému půstu v řádu si na všechny postní pátky přidal půst o chlebu a vodě. Byl vážným řeholníkem, který se vymykal pravidlům, že svatý vyjadřuje téměř stále radost. Konstancius býval často smutný. Když se ho bratři ptali po příčině údajně odpověděl: „Nevím, zda jsou mé skutky příjemné v Božích očích.“ Stále toužil být milým Bohu a svatým. Zároveň si připomínal všechna svá pochybení v souvislosti s Ježíšovým utrpením, které on za něj obětoval a dojímalo ho to až k slzám.
Bývá připomínán i dar jeho vidění a proroctví. Dne 2. 3. 1459 když Konstancius setrvával v chóru, uviděl duše dvou dominikánů opouštět svět. Jednou varoval rodáka z Janova, aby se podle svého zvyku nechodil koupat, protože mu hrozí utonutí. Ten neposlechl a utopil se. Jindy prý Konstancius viděl jednu duši sestupovat do očistce a sv. Antonína OP (pam. 2. 5.), jak ho andělé přivádějí do slávy v nebi. Toto vidění připomenul papež při Antonínově kanonizaci, že ještě s dalším umocnilo míru, kterou všichni měli o dobrotě a svatosti arcibiskupa Antonína.
Jednou z dalších Konstanciových předpovědí bylo vyplenění Fabriana v roce 1517. Obyvatelé Fabriana usilovali o získání Konstancia před koncem jeho života do tohoto města, ale on si u svého představeného zajistil, že mohl zůstat v Ascoli a vyhnout se tak jejich úctě. Tam zemřel v neděli 24. 2. 1481 a byl pohřben, z části i na náklady města. U jeho hrobky v Ascoli se děly zázraky do roku 1866, kdy revoluce vyhnala řeholníky z kláštera. Jeho hlava prý již dříve byla přenesena do kláštera svatého Šebestiána dominikánem z Fabriana a zůstala tam předmětem úcty. Za svatého byl formálně prohlášen až v roce 1811.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Častěji se budu modlit za mír ve světě i v našich rodinách.Bože spravedlnosti a pravdy, Tys učinil blahoslaveného Konstancia známým pro jeho stálou modlitbu a horlivost pro mír. S pomocí jeho modliteb ať kráčíme po cestě spravedlnosti a dosáhneme věčného pokoje a slávy. Prosíme Tě o to skrze našeho Pána Ježíše Krista, Tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje, jeden Bůh, na věky věků. Amen
(z kalendáře Řádu kazatelů)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Evetius (303); Petrus Palatinus (303); Modestus, ep. Trevírem (480); Æthelbertus (616); Constantius Servoli de Fabriano♦, abbas Perusin (1481); Marcus de Marconi♦ (1510); Thomas Maria Fusco♦ (1891); Iosepha Naval Girbés (1893); Maria Ascensio Nicoli de Goni♦ (1940); Iosephus Mayr Nusser♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský