Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Cyriak /Eliáš od Svaté rodiny/ Chavara
Cyriacus Elias Chavara

3. ledna, připomínka
Postavení:spoluzakladatel karmelitánské kongregace CMI
Úmrtí:1871

ŽIVOTOPIS

Pocházel z jihozápadu Indie. Stal se knězem a v Mannanam založil společenství, které se později přičlenilo ke III. řádu OCD a bylo uváděno jako kongregace CMI. Dal též základ kongregaci Matky Boží z Karmelské hory. Za schismatického ohrožení církve v Indii byl jmenován do funkce generálního vikáře Syrskomalabarské církve a uchránil její jednotu. Je ctěn jako zakladatel a generální převor Karmelitánů Neposkvrněné Panny Marie.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

UTVRZOVAL JEDNOTU A ZDŮRAZŇOVAL VÝZNAM RODINY

Narodil se 10.2. 1805 v Kainakary u Allepey, v jihozápadní části Indie. Byl křesťanem syrskomalabarského obřadu. Ve 13 letech vstoupil do ústavu pro výchovu budoucích bohoslovců v Pallipuram. Po získání středoškolského vzdělání nastoupil do semináře. V Arthunkal 29. 11. 1829 mu biskup Maurillo Stabellinim z Malabaru udělil kněžské svěcení.

Po krátké době v pastorační službě Cyriak nastoupil jako pomocník a zástupce rektora Tomáše Palackala. Dva roky poté v Mannanam otevřel první dům společenství Služebníků Neposkvrněné Panny Marie. Z tohoto společenství za účelem širšího apoštolátu vznikla údajně 11. 5. 1841 kongregace Služebníků Neposkvrněného Početí. Cyriak ji založil společně s rektorem Tomášem Palackala a Tomášem Porukara. Po smrti těchto dvou prvních spolupracovníků dospěl k rozhodnutí přeformovat kongregaci na terciářské společenství bratrů karmelitánů, zasvěcené Matce Boží Neposkvrněného Početí. Církevními představenými bylo pozměnění kongregace v témže měsíci schváleno. Cyriak, který jako první 8. 12. 1855 slavnostně složil slib, zvolil si za řeholní jméno Cyriak Eliáš od Svaté Rodiny. Následně přijal sliby 10 kandidátů, které předem připravil. Hlavním představeným kongregace zůstal až do své smrti.

Tato indická mužská kongregace je dnes známa pod názvem „Karmelitáni od Neposkvrněného Početí Nejsvětější Panny Marie.“

Cyriak Eliáš je představován jako výborný inspirátor a organizátor s určitým váháním pro konečnou podobu své instituce. Je uváděno, že pro řeholi bosých karmelitánů se rozhodl až r. 1861. V činnosti ho účinně podporoval jeho zpovědník a duchovní rádce, italský misionář Leopold Beccara. S jeho pomocí roku 1866 v Koonammavě položil základy indické ženské kongregace. Ta se později rozvětvila na malabarskou a latinskou. Pojmenování se ustálilo na názvu: „Kongregace Matky Boží z Karmelské hory“.

Obě díla se rozrůstala a přispívala k chápání významu řeholních povolání. V Syrskomalabarské církvi bylo také zapotřebí řešit ohrožení schizmatem, které začalo příchodem samozvaného metropolity všech indických křesťanů. Tím byl biskup chaladejského obřadu Tomáš Rochos. Na jeho stranu se připojila část farností, které mu uvěřily. Pro záchranu situace byl Cyriak Eliáš od apoštolského vikáře Baccinelli jmenován generálním vikářem pro křesťany malabarského obřadu. S velkou horlivostí se za přispění Ducha svatého pustil do upevňování ohrožené jednoty. Modlitbami a moudrým kázáním ovlivňoval boží lid. Chaladejský biskup opustil Indii a do vedení církve v zemi poslal svého sekretáře z Bagdadu. Otec Cyriak Eliáš s ním navázal laskavý dialog a nakonec ho přivedl k obrácení. Ten z původní funkce rezignoval a s obdivem k o. Cyriaku Eliášovi se připojil k jeho dílu.

Cyriak Eliáš dbal o zakládání seminářů pro vzdělávání duchovenstva, o zavádění ročních rekolekcí. Leželo mu na srdci i vydávání katolického tisku, zřizování domů s péčí o nemocné a umírající (na způsob dnešních hospiců), školství i programy pro přípravu katechumenů. Přispěl k rozvoji syrskomalabarské liturgie a k rozšíření eucharistické zbožnosti. Doporučoval úctu k Svaté Rodině, kterou stavěl křesťanským rodinám za vzor a pomáhal jim radou i povzbuzováním k odvaze.

Papež Jan Pavel II. o něm řekl: „Byl přesvědčený o zásadním významu rodiny v životě společnosti a Církve. Nejvíc mu ležela na srdci… jednota a soulad v Církvi. Zdálo se, jakoby si stále připomínal Ježíšovu modlitbu… před obětí na kříži: ,aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno´ (Jan 17,21).

Zemřel 3.1. 1871 v Koonnanmmavu v Kerale. Jeho ostatky jsou od roku 1889 uloženy v Mannanam. Papež Jan Pavel II. Cyriaka 8. 2. 1986 blahořečil v Kóttajam a papež František ho 23. 11. 2014 na náměstí svatého Petra v Římě kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se za jednotu v církvi a pokojná soužití v rodinách hymnus k Duchu svatému a desátek „který nám Ducha svatého seslal“.

Bože, náš Otče, Ty jsi povolal blahoslaveného kněze Cyriaka Eliáše k dílu upevnění jednoty Tvé církve; na jeho přímluvu nás osvěcuj svým svatým Duchem a dopřej nám pohotově a moudře poznávat znamení času, abychom dnešnímu světu věrohodně hlásali poselství evangelia. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáři)

POZNÁMKA

Svatý Cyriak je v některých biografiích uváděn jako Kyriak nebo Kuriakóza.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nomen sanctissimum Iesu;; Genovefa, virgo in Gallia (asi 500); Antherus, Pp (236); Theopemptus et Theonas, m. in Bithynia (asi 304); Gordius (304); Daniel (asi 304); Theogenes, m. Parii (320); Florentius, ep. Viennen (po roce 377); Cyriacus Elias Chavara (1871)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský