Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Kristiána Menabuoi
Christiana Menabuoi

4. ledna, připomínka
Postavení:panna, terciářka
Úmrtí:1310

ŽIVOTOPIS

Narodila se kolem roku 1239 v Santa Crocesull'Arno v Itálii jako OringaMenabuoi. Rodina, ve které vyrůstala, prý patřila k chudším zemědělcům a Oringa byla pověřována úkoly pastýřky. Uvádí se, že měla sourozence, kteří se zasazovali o její provdání, a ona kvůli tomu odešla z domu. Na čas se usadila v Lucce, kde žila asi pět let, podle některých nezaručených podání konala služebné práce u rodiny Cortevecchia. V roce 1265 konala pouť ke sv. Michaelovi (pam. 29. 9.) do Apulii na Monte di San Angelo Gargano. Jako poutnice byla také v Římě a pro ni nejvýznamnější poutí byla návštěva Assisi, kde se jí dostalo vize ohledně zbudování kláštera Svatého Kříže. Snad už dříve v ní dozrálo rozhodnutí stát se františkánskou terciářkou a nejspíše ve spojení s touto cestou je její nové jméno Kristiána od svatého Kříže.

Po návratu do rodného kraje vytvořila kolem sebe skupinu žen, které chtěly žít jako terciářky a v roce 1277 začala jednání s biskupem i s civilním úřadem. O dva roky později jí byl darován dům, v němž měla možnost žít se 12 družkami. Asi v letech 1293-98 došlo k dokončení plánu, ale s augustiniánskými řeholními pravidly a zasvěcením kláštera P. Marii a archandělu Michaelovi.

Kristiána od svatého Kříže zemřela ve věku více jak 70 let v Santa Cruz de Valdarno, v Etrurii ve Florencii.

Její kult byl 15. 6. 1776 potvrzen papežem Piem VI.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Elisabeth Anna Seton (1821); Hermes et Caius, m. (s. IV.); Abrunculus (490); Gregorius, ep. Lingonen (539/540); Ferreolus, ep. Ucetien (581); Rigomerus (s. VI.); Rigobertus (asi 743); Pharaildis (asi 745); Christiana Menabuoi (1310); Thomas Plumtree (1570); Angela de Fulginio (1309); Euquerio Llanillo García (1937); Emmanuel González García (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský