Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Eurosia Barbana Fabris
Eurosia

8. ledna, připomínka
Postavení:laik
Úmrtí:asi 1932

ŽIVOTOPIS

Narodila se 27. 9. 1866 v Quinto Vicentino u Vicenza v Itálii do zemědělské rodiny Fabrisových. Rodina se přestěhovala do Maroly (části obce Torri di Quartesolo u Vicenza), když Eurosii zvané Rosina byly 4 roky. V 6 letech nastoupila do základní školy, kde se naučila psát i číst a po absolvování dvou ročníků šla svým rodičům pomáhat pracovat na pole i v domácnosti. V italštině se zdokonalovala duchovní četbou, počínaje katechismem. Rosina už jako dítě milovala modlitbu a hovořila v ní s Pánem i o tom, co četla. V 15 letech vyučovala katechismus a matce byla dobrou pomocnicí s prací švadleny.

Nedaleko Fabrisových zemřela Karlu Barbanovi mladá manželka, která svému muži zanechala dvě malé dcery. Rosina, na prosbu o pomoc v domácnosti i s péčí o děti, vyhověla bez požadavku na odměnu. Po několika měsících přišel Karel s návrhem, aby uzavřeli sňatek. Rosina, jak byla zvyklá, v modlitbě nejprve začala prosit o poznání Boží vůle a nakonec 5. 5. 1886 se stala Karlovou manželkou a matkou dvou děvčátek. Jejich manželský život byl požehnán dalšími 9 dětmi. Z nich dvě zemřely v raném věku. Tři z jejich synů se později stali kněžími.

Rosina, plná víry a lásky k Bohu, prožívala rodinný život jako povinnost a poslání. Své děti učila milovat modlitbu a snažit se objevovat Boží plán pro vlastní život. Jejich rodina žila v odhodlání odpovídat na Boží lásku a chudobu prožívala jako dar. Od roku 1916 byla Rosina členem třetího řádu františkánů (TOF). Štědrost vůči druhým byla samozřejmostí. Chudí věděli, že v poledne mohou u Barbanových dostat misku polévky, kterou pro ně Rosina připravila.

V obcích Marola a Valproto, ležících vedle sebe, žily prý vdovy s mnoha dětmi a máma Rosina, jak byla Eurosie nazývána, pomáhala, kde to bylo možné i osobními oběťmi.

S mladou rodinou žil i Karlův otec Angelo, který uvrhl syna do dluhů, protože se nechal od nepoctivých lidí podvádět. Rosina přesvědčovala svého muže, aby věřil, že jim Pán pomůže a posilovala jeho odvahu. Sama konala domácí práce i šití ve spojení s meditací a modlila se hlavně za obrácení hříšníků.

Po 45 letech manželství, 31. 5. 1930, její manžel Karel zemřel. Zanedlouho potom se i Eurosie začala připravovat k odchodu na věčnost. Svému synovi Josefovi se svěřila, že jí Pán odhalil den její smrti, ke které dojde za 19 měsíců.

Od podzimu v roce 1931 měla příznaky polyartrózy, revmatické bolesti se objevily v kloubech a se začátkem roku 1932 její stav zhoršila pneumonie. Předpověď se naplňovala. Přijala svátost nemocných a její syn o. Josef, po získaném souhlasu, v pokoji své matky slavil mši svatou. Eurosie vyznala Bohu svou lásku a odevzdala mu svoji duši večer 8. 1. 1932.

Blahořečená byla 6. 11. 2005 v katedrále Santa Maria Annunciata ve Vicenze za předsednictví kardinála Saraiva Martins pověřeného papežem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Severinus, presb. (asi 482); Apollinaris, m. Hierapoli (s. II.); Theophilus et Helladius (asi s. III.); Lucianus, Maximianus et Iulianus (asi 290); Patiens, ep. Meten (s. IV.); Maximus, ep. Papien (asi 514); Georgius, eremita (asi 614); Nathalanus (asi 678); Erhardus (707); Albertus, ep. Cassilien (asi s. VIII.); Gudila (asi 712); Laurentius Giustiniani (1456); Eduardus Waterson (1593); Titus Zeman (1969); Eurosia (asi 1932)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský