Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Adéla de Batz de Trenquelléon Marie od Neposkvrněného početí
Adalheidis Maria ab Immaculata Conceptione

10. ledna, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace "Dcery Marie Neposkvrněné" (FMI)
Úmrtí:1828

ŽIVOTOPIS

Pocházela z panské rodiny ve Francii, přesto v dětství prožila úděl utečence a vrátila se do vlasti až ve 12 letech. Konala skutky milosrdenství a evangelizovala tak, že ji papež František označil za dar pro církev. Motivovala ji láska Ježíše, dar Eucharistie a vztah k Panně Marii. Zemřela ve 38 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DAR CELÉ CÍRKVI

Narodila se 10. 6. 1789 na zámku Trenquelléon u obce Feugarolles v departementu Lot-et-Garonne v jihozápadní Francii. V následujícím měsíci byla dobyta Bastila a následovalo 10 let Velké francouzské revoluce. Adélčin otec, baron Charles de Trenquelléon, byl velitelem francouzské gardy a bojoval na straně krále Ludvíka XVI. Po rozpuštění gardy proto musel 31. 8. 1789 opustit Paříž a v listopadu 1791 i Francii a hledat útočiště v Anglii. Jeho žena Marie-Ursule de Peyronnencq, spřízněna se sv. Ludvíkem IX., dala 26. 1. 1792 Adéle bratříčka Karla Polykarpa. V září 1797 dostala povolení odstěhovat se s dětmi do Španělska. Francouzská vláda se ale postarala, aby francouzští migranti byli z této země vyhnáni, proto na jaře 1798 odešla s dětmi do Portugalska. Zde se v červenci jako rodina sešli i s otcem.

Po odvolání zákazu pobytu utečenců z Francie ve Španělsku se rodina barona z Trenquelléon 8. 9. 1800 přistěhovala do San Sebastiánu ve Španělsku. Tam, 6. 1. 1801, Adéla poprvé přistoupila ke svatému přijímání. Rovněž významnou událostí bylo pro ni seznámení se s místními karmelitkami a zatoužila vstoupit do jejich řádu. Po změně politických poměrů baronova rodina v listopadu 1801 získala povolení vrátit se domů na své panství Trenquelléon. Adéla projevovala vážný zájem o karmelitánskou řeholi, ale matka jí vysvětlila, že s rozhodnutím pro klášterní život má počkat do dospělosti. Svátost biřmování přijala 6. 2. 1803 v Agenu ve Francii.

V 15 letech naplánovala s přítelkyní Janou sdružení, které nazvala „Malá společnost“ a účelem byla podpora členů v životě modlitby a v ctnostném životě. Patřily k tomu i páteční meditace o Pánově smrti a zmrtvýchvstání i sdílení duchovních zkušeností. Každý člen se měl také zavázat k nalezení dalších nových členů. Sdružení se rozrůstalo i pomocí časté korespondence a Adéla konala katecheze jak skrze setkání s chudými, tak i skrze dopisy členům, kterých v roce 1808 už bylo celkem 60. Zapojili se prý do něj i někteří duchovní otcové. Adéla ani v čase svého vážnějšího onemocnění v roce 1810 nebyla ochotna polevit v činnosti, která se týkala péče o ty, kteří potřebovali její pomoc. Bylo to dáno i výchovou v dětství, kdy s maminkou navštěvovala chudé rodiny v okolí, kterým spolu nosily léky, potraviny a šaty. To jí dalo základy empatie, velkorysosti a lásky, které později pro růst lásky k Bohu dále rozvíjela.

Poté, co se doslechla o otci Vilému Chaminade (pam. 22. 1.) a jeho zakládání řádu marianistů pro výchovu mládeže, se s ním také setkala. Svěřila se mu se svým rozhodnutím zasvětit se Neposkvrněné a s touhou vytvořit řeholní společenství, které by napomáhalo evangelizaci a výchově zvláště chudé mládeže. Našla u něj nejen pochopení, ale s jeho přispěním vytvořila řeholní skupinu známou jako mariánské sestry. Vstoupily do ní ženy od o. Chaminada i některé členky Adélina původního sdružení. Adéla, řeholním jménem Marie od Neposkvrněného početí, se snažila spojit evangelizační činnost s kontemplativním karmelitánským charakterem. Pro novou komunitu Dcer Marie Neposkvrněné získala budovu v Agenu. Povzbuzena místním biskupem, monsignorem Jacoupem, který řeholní komunitu schválil 25. 7. 1817, sestra Marie od Neposkvrněného početí a prvních osm družek složily sliby.

V jednom ze svých dopisů napsala: „Naše srdce je stvořeno pouze pro Boha. Ze zkušenosti víme, že jen on ho může naplnit a uspokojit. Musíte následovat Mistra jak na Kalvárii, tak i na Tábor, a být schopni mu v obou situacích říci: ,Můj Bože, Ty víš, že Tě miluji ̓.“

V posledních dvou letech měla žaludeční potíže a její zdraví se výrazně zhoršovalo. Ve spojení s fyzickou vyčerpaností zemřela 10. 1. 1828 v jihofrancouzském Adenu.

K jejímu slavnostnímu blahořečení došlo 10. 6. 2018 v Adenu, kde z pověření papeže Františka beatifikační liturgii konal kardinál Angelo Amato.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nejlepším předsevzetím po vzoru Adély by byla aktivita ve společenství, u nás též nazývaném „spolčo“. Sdílet svou víru s druhými, použít vyprávění příběhů podle doporučení papeže Františka. Potřebuji bez zábran mluvit o víře a začnu proto něco dělat.

Bože, Ty jsi povolal blahoslavenou Adélu Marii z Trenquelléonu, aby v Tvé církvi ukazovala cestu ke spáse; dej ať povzbuzeni jejím příkladem následujeme Krista a jednou i my dojdeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

V době blahořečení Adély z Trenquelléon (- Marie od Neposkvrněného početí) kongregace Dcery Marie Neposkvrněné (FMI), kterou založila, působila v 16 zemích světa.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Miltiades, Pp (314); Paulus, eremita (s. IV.); Gregorius, ep. Nyssen (před r. 400); Ioannes, ep. Hierosolymitan (417); Petronius, ep. Dien (po roce 463); Marcianus, presb. Cpoli (471); Valerius, solitarius (s. VI.); Domitianus, ep. Melitenen (asi 602); Agatho, Pp (681); Arcontius (asi 740-745); Petrus Urseoli (asi 987/988); Benincasa (1194); Gulielmus, ep. Bituricen (1209); Gundisalvus, presb. Ord. Prćdicat (1259); Gregorius Pp X (1276); Ægidius, religiosus (1518); Anna ab Angelis Monteagudo (1686); Adalheidis Maria ab Immaculata Conceptione (1828); Francisca Salesia (Leonia) Aviat (1914); Maria a Doloribus Rodríguez Sapeña, virgo (1918)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský