Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Miroslav Bulesič
Miroslavus Bulesić

24. srpna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1947
Patron:biřmovanců

ŽIVOTOPIS

Narodil se 13. 5. 1920 v obci Čabrunići ve farnosti Svetvinčenat (jih Istrie) v Chorvatsku. Jeho rodiče Miha Bulešić a Lucija roz. Butković byli chudí zemědělci a měli čtyři další děti. Miroslav byl pokřtěn desátý den po narození v kostele v Juršići. V této obci později navštěvoval základní školu. Ve věku 10 let se rozhodl jít do semináře v Koperu, kde pokračoval ve vzdělávání v letech 1931 až 1939. Absolvoval zde pět ročníků gymnázia a tři ročníky lycea. Byl jako intelektuální, otevřený a zbožný mladý muž vybrán pro studium v Římě, kde na Gregorianum pokračoval ve studiu filozofie a teologie.

Za II. světové války, po vzniku samostatného Chorvatska, kvůli nedostatku kněží povolal Miroslava jeho biskup R. M. Radossi zpět do pulské diecéze a 11. 4. 1943 ho vysvětil na kněze. Na podzim téhož roku se Miroslav Bulešić stal farářem v Baderna. Kristovo milosrdenství hlásal všem bez rozdílu i bez ohledu na vznikající situace. Denně objížděl na kole farníky a často zajížděl hlásat evangelium i k partyzánům. Držel se evangelních principů, jak o tom svědčí jeho výrok: „Jsem katolický kněz a svaté svátosti udělím všem, kteří o ně požádají: Chorvatům, Němcům i Italům.“ Tím na sebe přivolával nepřátelství okupantů a dostával různé výhružky. Na jaře 1944 si napsal do deníku tato svá slova k Bohu: „Pokud mě chceš pro sebe, zde jsem připraven. Úplně ti dávám svůj život za své stádo.“

V roce 1945 byl poslán do Kanfanar. Jeho přičiněním začaly ve farnosti společné modlitby sv. růžence, zavedl úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a staral se také o děti a mládež. Z kazatelny se nebál mluvit proti bezbožnému stylu komunistického režimu, který řádil ve sjednocené Jugoslávii. Stejně jako v Baderna mu bylo vyhrožováno ze strany okupantů a čelil stoupající agresi stoupenců Titova režimu. Mnozí kněží v té době přišli o život nebo byli vězněni. Komunisté se snažili ostatní zastrašit. Otec Miroslav na varování, že mu hrozí smrt, reagoval slovy: „Jestliže mě zabijí, zemřu za víru a za Boha.“ Bylo mu pouhých 27 let, když ho, k předčasné radosti komunistů, biskup odvolal. Jmenoval ho hned více-rektorem semináře v chorvatském Pazin. Za krátký čas zde o. Miroslav údajně stačil zformovat budoucí svaté kněze, které seznámil i s podstatou komunistické ideje.

Odevzdanost do Božích rukou Miroslav Bulešić potvrdil, když ve dnech 23. a 24. 8. 1947 provázel papežského preláta Jakoba Ukmara k udělování svátosti biřmování ve farnostech Buzet a Lanišće. V té první proti komunistickým provokatérům chránil svatostánek vlastním tělem se slovy, že Nejsvětější Svátost mohou zneuctít jen přes jeho mrtvolu. Ti mu pohrozili zásahem v Lanisče. Přesto tam s papežským prelátem jeli, ale začátek bohoslužby byl narychlo domluven o hodinu dříve. Tak se stalo, že provokatéři dorazili pozdě. Naplánované běsnění šli tedy provádět na faru, protože ve vstupu do kostela jim zabránili farníci. Rozbíjeli vše, co jim přišlo pod ruce. Nakonec zaútočili na o. Miroslava, který předtím při biřmování asistoval. Surově jej zbili a poté jej, ležícího na zemi, několikrát bodli nožem do krku. Předtím se z jeho úst ozvala tichá slova: „Ježíši, přijmi mou duši.“ Preláta, ležícího v mdlobě, si už nevšímali považujíce ho také za mrtvého.

Státní úřady nařídily pohřbít Miroslava v Lanišće a až o 11 let později se podařilo domluvit přemístění jeho ostatků do rodné farnosti Svetvinčenat s podmínkou, že náhrobek nesmí nést žádné jméno. To se změnilo až 40 let po jeho mučednické smrti.

Diecézní informační proces o jeho mučednictví byl zahájen 24. 8. 1997. V chorvatském Pula se pak 28. 9. 2013 konala slavnost blahořečení, kterému z pověření papeže Benedikta XVI. předsedal kardinál Angelo Amato, který Miroslava Bulešiće zároveň prohlásil patronem biřmovanců.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bartholom, Apostolus ; Audœnus (684); Ioanna Antida Thouret (1826); (1856); Maria Michaela a Sanctissimo Sacramento Desmaisi (1865); (Maria ab Incarnatione /Maria Vincentia/; Rosal*) (1886); Maximianus Binkiewicz (1942); Ceslaus Jóżwiak, Eduardus Kazmierski (1942); Miroslavus Bulesić (1947); Georgius Limniota (ca. 730); Andreas Fardeau (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský