blah. Josefa od sv. Anežky

Iosepha Maria a Sancta Agnete

21. ledna, připomínka
Postavení:	bosá augustiniánka (OESA)
Úmrtí:	1696

ŽIVOTOPIS

Narodila se 9. 2. 1625 v Benigánim v provincii Valencie ve Španělsku do věřící rodiny chudých zemědělců Luigi a Vincenzy Gomar. Pokřtěna byla Josefa Terezie. V době dětství jí zemřel otec. Josefa měla problémy s řečí a vyskytly se u ní epileptické záchvaty. Někteří lidé ji měli za blázna a nedostalo se jí žádného vzdělání.

Ve věku kolem 13 let měla vidění o Ježíši a začala toužit po tom, aby mu patřila jako řeholnice. V 18 letech, po smrti matky, požádala o přijetí do místního kláštera poustevnických sester bosých augustiniánek. Po vstupu k nim 25. 10. 1643 přijala řeholní jméno Josefa Marie od sv. Anežky. V roce 1644 složila řeholní sliby.

Přes nedostatek základního vzdělání se u ní rozvíjel život kontemplativní modlitby a měla charisma určitého teologického poznání a schopností radit druhým. To jí umožnilo rozšířit rozsah její služby v komunitě. Dostalo se jí také daru nahlížet do budoucnosti. Byla velice prostá, pokorná a vynikala v poslušnosti. Zprvu vykonávala domácí služebné práce, pak také připravovala zesnulé sestry k pohřbení a ve volném čase se mimo modlitbě věnovala výrobě růženců.

Po vážném onemocnění Anežka zaslechla vnitřní hlas, který ji vyzval, aby si vybrala, zda zůstane ochrnutá nebo si chce zvolit zlepšení zdraví, aby nezatěžovala komunitu. Nemoc jí pomohla zůstat více sjednocená s Bohem, ale přála si nezatěžovat druhé. Od listopadu 1663 rozšířila svou modlitební aktivitu prý asi na osm hodin denně a začínala již o 3. hodině ranní. Modlila se za papeže, za různé potřeby církve a zvláště za duše v očistci, k nimž měla něžný vztah lásky.

Vyhledávalo ji mnoho osobností, které měly potřebu se s ní poradit a prosit ji o modlitby. Byly mezi nimi i biskupové a řeholníci. Z významných osobností je jmenována i matka španělského krále Karla II. Některé její spolusestry ji snad pro její extáze považovaly za šílenou. Z arcibiskupství ji byli vyšetřovat povolaní odborníci, kteří u ní pozorovali pouze výjimečné ctnosti, velkou oddanost, se kterou pohotově plnila všechny požadavky na ni kladené. Žila asketicky a mimořádně se postila. Ke skutkům sebezáporu ji vedlo vytrvalé rozjímání o Ježíšově umučení. Ráda trávila volný čas adorací a v pozdravu návštěvníkům vzdávala chválu Nejsvětější svátosti. Spory mezi sestrami uměla taktně urovnávat a sama se považovala za velkou hříšnici.

V posledních měsících života ji znovu zasáhla epilepsie, měla astma a kýlu, údajně pro její dřívější nadměrné úsilí. Před smrtí poprosila o viaticum a zemřela 21. 1. 1692 v klášteře v Beniganim. Papež Lev XIII. ji 21. 2. 1888 blahořečil.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominica Dei verbum; Agnes, m. Romæ (s. III.-IV.); Publius, ep. Athenarum (s. II.); Fructuosus, Augurius et Eulogius, diaconus (259); Patroclus, m. Trecis (asi s. III.); Epiphanius, ep. Papien (496); Meginradus (ca. 861); Zacharias, monachus (asi 950); Eduardus Stransham et Nicolaus Wheeler^♦ (1586); Albanus Roe (1642); Thomas Green^♦, presb. (1642); Iosepha Maria a Sancta Agnete^♦ (1696); Ioannes Baptista Turpin du Cormier et XIII socii^♦ (1794); Ioannes Yi Yun-il (1867)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský