Vincentius Lewoniuk et XII socii
| 24. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 1874 |
ŽIVOTOPIS
Vincenc Lewoniuk a jeho 12 druhů byli uniati, jinými slovy řeckokatolíci. Církev uniatů vznikla na základě unie uzavřené v Brestu roce 1596 a jednalo se o sjednocení pravoslavné církve s katolickou církví na území polského státu s uznáváním papeže za hlavu církve. Připomínaných 13 mučedníků patřilo do farnosti Pratuline v oblasti Podlaski (uváděné také jako Polesia) v diecézi Siedlce. Byli to laici a velmi dobří věřící, kteří za víru a Krista položili své životy.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZA VÍRU A ZA KRISTA
Zde připomínaní vesničané dali život za obranu víry v období pronásledování uniatů carskou vládou na území okupovaném Ruskem. Carové chtěli uniaty zničit a zbývající část začlenit do pravoslavné církve. Biskup a kněží, kteří zůstali papeži věrni a odmítli vstoupit do pravoslavné církve, byli deportováni na Sibiř nebo uvězněni. Ve druhé polovině XIX. století z uniatské církve zůstala údajně již jen chelmská eparchie patřící do Polského království. To však bylo polským pouze názvem. Alexander II. podepsal roku 1873 i zde likvidaci uniatské církve. V lednu následujícího roku došlo k násilné likvidaci posledních uniatů, kteří se odmítli vzdát své víry a příslušnosti k papeži.
V obci Pratuline na řece Bug u Terespola poblíž Janówa Podlaski farář Josef Kurmanowicz před koncem roku zmizel. Podle některých zpráv uprchl na Ukrajinu, podle jiných byl odvlečen na neznámé místo. Vládní čistka likvidovala některé předměty zbožnosti a vyhodila i varhany. Ženy z vesnice schovaly klíč od kostela, aby se tam nedostal dosazený kněz, který konvertoval k jiné církvi. Hejtman Kutanin, který měl situaci vyřešit, přišel údajně podruhé do Pratuline 24. 1. 1874* s novým knězem a s ruskými vojáky, který velel plukovník Stein.
Lukáš Bojko začal zvonit na kostelní zvony a ke kostelu stojícím na hřbitově se seběhlo mnoho vesničanů, kteří již dříve měli nějaké informace od Maxima Hawryluka. Muži ve svátečních oblecích a dlouhých kabátech se postavili před vchodové dveře, aby kostel bránili vlastními těly. Kutanin požádal o klíč a uvolnění dveří kostela. Daniel Karmasz, který stál před dveřmi kostela, mu odpověděl, že po tom, co jim byly odebrány varhany, se rozhodli nedovolit další zásahy v jejich kostele. Plukovník přešel k vyhrožování. Onufrius Wasiluk věřil, že pokojná demonstrace bude úspěšná a pomůže obhájit právo uniatů. Plukovník svým mužům nařídil připravit si zbraně s bajonety.
Daniel Karmasz řekl svým druhům, že nejde o násilnou obranu, ale o boj za víru a za Krista. Poklekli proto za zpěvu do sněhu. Neřekli nic urážlivého, ale mezi sebou opakovali: „Je krásné zemřít pro víru.“ Čekali na smrt s modlitbou a odpuštěním vrahům. Plukovník pak vydal rozkaz do nich střílet jako do nebezpečných rebelů ohrožujících impérium.
V polské a slovenské sedmidílné publikaci blahoslavených povýšených na oltář papežem Janem Pavlem II. „Sůl země a světlo světa“ se píše, že nenávist vrahů zašla tak daleko, že vojákům rozkázali je pohřbít v nepřítomnosti rodin i věřících. To se však rozchází s jinými tvrzeními, že věřící některé z mučedníků donesli až domů, kde teprve na následky postřelení zemřeli.
Zde následují stručné životopisné údaje všech třinácti mučedníků, které 6. 10. 1996 blahořečil papež Jan Pavel II. v Římě. Všichni byli laici z diecéze Siedlce a až na dva, Lukáše a Michaela, byli ženatí. Pocházeli z Podlaska v Lublinském vojvodství v Polsku.
Vincenc Lewoniuk (Vincentius Lewoniuk et XII socii) se narodil roku 1849 ve Woroblinu u Janówa Podlaski v Polsku. Byl ženatý 25letý muž, který svou víru bral velmi vážně a ze skupiny zemřel jako první. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako hrdinný obránce víry.
Daniel Karmasz (Daniel Karmas) se narodil 22. 12. 1826 v Łęgi u města Terespol ležícího poblíž Janówa Podlaski. Stal se váženým farmářem, byl vedoucím náboženského bratrstva a bylo mu 47 let, když před kostelem držel v ruce kříž. Ten se stal pietní relikvií. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako patron laického apoštolátu.
Lukáš Bojko (Lucas Bojko) se narodil 29. 10. 1852 v Zaczopki u obce Rokitno v okrese Biała Podlaska. Byl velmi zbožným a šlechetným mladíkem. Ještě mu nebylo ani 22 let, když zemřel údajně s provazem od zvonu v ruce. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako vzor lásky ke Kristově církvi.
Bartoloměj Osypiuk (Bartholomæus Osypiu) se narodil 3. 9. 1843 v Bohukaly u města Terespol. Byl rozvážný a poctivý. Měl 30 let a byl otcem dvou dětí. Na následek postřelení zemřel až doma při modlitbě za ty, kteří na něj stříleli. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako modlící se za pronásledovatele.
Onufrius Wasiluk (Onuphrius Wasiluk) se narodil 20. 4. 1853 v Zaczopki u obce Rokitno. Ač měl necelých 21 let byl zvolen do obecní rady. Jeho žena, která byla přítomna jeho zastřelení, pak utěšovala jeho matku, že neudělal nic špatného a položení života za víru má velkou hodnotu. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako každý den žijící z eucharistie.
Filip Kiryluk (Philippus Kiryluk) se narodil 26. 11. 1830 v Zaczopki u obce Rokitno. Kdysi sloužil v carově armádě s velitelem, který dal pokyn ke střelbě. Jako dobrý otec více dětí zemřel ve 43 letech. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako statečný vyznavač živého Boha.
Konstantin Bojko (Constantinus Bojko) se narodil 25. 8. 1826 v Derło u obce Rokitno. Měl 48 let a byl chudým zemědělským dělníkem. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako vzor posvěcení skrze práci.
Michael Nicefor Hryciuk (Anicet Gryciuk) (Michael Nicephorus Hryciuk Gryciuk) se narodil roku 1855 v Zaczopki u obce Rokitno. Byl 19letým mladíkem a šel ke kostelu, aby jeho ochráncům donesl trochu jídla. Matce předtím řekl: „Možná, že i já budu hodný toho, abych mohl zemřít za víru!“ Zastřelili ho v pravé poledne. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako odvážný obránce církve.
Ignác Franczur (Ignatius Franczu) se narodil roku 1824 v Derło u obce Rokitno. Měl sedm dětí a v tomto roce měl oslavit 50 let života. Při střelbě uviděl, že byl zasažen Daniel Karmasz, a tak převzal z jeho rukou kříž a postoupil dopředu. Následně padl i on. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako vzor lásky k bližnímu.
Jan Andrzejuk (Ioannes Andrzeju) se narodil 8. 4. 1848 v Derło u obce Rokitno. Před dosažením 26 let zemřel na postřelení ještě téhož dne doma. Při bohoslužbách zpíval žalmy. U jeho smrtelného lůžka stála mladá žena a dvě malé děti. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako vzor otce rodiny.
Konstantin Lukaszuk (Constantinus Lukaszuk) se narodil roku 1829 v Zaczopki u obce Rokitno. Bylo mu sotva 45 let, měl 7 dětí a na postřelení u kostela zemřel následující den. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako příklad života pro druhé.
Maxim Hawryluk (Maximus Hawryluk) se narodil 2. 5. 1840 v Bohukaly u města Terespol. Těžce zraněn byl převezen domů, kde zemřel o dva dny později. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako muž důvěry.
Michael Wawrzyszuk (Michael Wawrzyszuk) se narodil roku 1853 v Derło u obce Rokitno. Byl svobodný a pracoval na panství Paola Pikuly Zemřel na postřelení následující den v Derło. V invokaci litanie k muč. z Pratulinu je označen jako odvážný obránce církve.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Přečtení těchto příběhů vybízí k zamyšlení i o vlastní pevnosti ve víře. Jak moc si všeho svatého cenili tito muži a jak si toho co je svaté cením sám? Uvědomuji si to? Rozhodnu se pro modlitbu za svou víru a za víru svých blízkých. Za to, abychom si všichni vážili toho, co patří k Boží oslavě a uvědomovali si své místo ve světě jako velký Boží dar.Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával mučedníkům z Pratuline sílu, aby se statečně postavili na ochranu kostela a svou víru v Krista potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba podle textu breviáře)
POZNÁMKA
*Zde udávané datum nesouhlasí se všemi zprávami, ale v martyrologiu je jednoznačně datem společné památky těchto mučedníků, i když tři zemřeli až o dva dny později. Podle Hagiography Circle je dnem, v němž bylo na tyto muže stříleno, 14. leden.
Dalším poněkud nejednotným údajem je kdo střílel. V některých životopisech je, že to byli kozáci a jinde císařské vojsko. Nezaručené, ale jakoby vysvětlující podání nabízí wikipedie: „24. ledna 1874 zahájila ruská armáda, včetně kozáckých formací, palbu na modlící se farníky.“
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Franciscus de Sales (1622); Felicianus, ep. Fulginaten (asi s. III.); Babylas (250); Exsuperantius, ep. Cingulen (asi s. V.); Paula Gambara Costa♦ (1515); Gulielmus Ireland et Ioannes Grove♦ (1679); Maria Poussepin (1744); Vincentius Lewoniuk et XII socii♦ (1874); Timotheus Giaccardo♦ (1948)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský