Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Gabriel Possenti
Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti

27. února, připomínka
Postavení:řeholník CP
Úmrtí:1826

ŽIVOTOPIS

Rád vynikal a byl veselým kamarádem, milujícím společenský život. Zánět hrdla a smrt sestry podnítily jeho uvažování o duchovních věcech. Rozloučil se s dívkou, protože se rozhodl zaměřit své city výš, věnovat celou lásku Panně Marii, Matce, která trpěla i za své vzpurné děti, v nichž láska vyhasla spolu s vírou. Modlit se a trpět, to byl podle něj nejúčinnější lék na rány zasazené nevěrou. Svůj život nabídl za vyléčení lhostejných duší.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DOKONALOST NENÍ VE VELKÝCH ČINECH

Narodil se 1. 3. 1838 v Assisi a při křtu dostal jméno František. Jeho matka Anežka pocházela ze šlechtického rodu Frisciotti a otec Sante Possenti byl starostou v Assisi. První vzdělání získal u Školských bratří a pak studoval filozofii v jezuitské koleji ve Spoletu.

Brzy mu zemřela matka a v něm hluboce zakořenila láska k Panně Marii bolestné. Byl jinak veselý a společenský. Držel se módy, navštěvoval divadla i zábavy. Přezdívali mu malý tanečník. Povahu měl vznětlivou a byl citlivý na pokárání. Modlil se a v jeho životě působila milost Boží. Chtěl si za každou cenu zachovat čistotu. Čtyřikrát se závazně rozhodl, že půjde do kláštera, ale ve víru života jakoby na to zapomínal. Na klášter myslel dvakrát v těžké nemoci, když se při lovu poranil vlastní puškou a při náhlé smrti své sestry. Pak při účasti na jedné mariánské pobožnosti měl pocit, že nebeská Matka na něj pohlédla a jakoby mu domlouvala: "Františku, svět není pro tebe, jdi do kláštera!" Tehdy zvítězila milost a on do konce života na tu chvíli vzpomínal.

Vstoupil do přísného řádu pasionistů v Morovalle i když ho přátelé zrazovali. Jako ostatní v řádu učinil i slib stálého rozjímání o utrpení Páně a slíbil, že bude šířit pobožnosti k trpícímu Spasiteli. Proto členové řádu nosili na levé straně černého roucha srdcovitý štítek, kde byly znázorněny nástroje utrpení Páně. František přijal řádové jméno Gabriel od Bolestné Panny Marie a řád se všemi povinnostmi si zamiloval celým srdcem. Sliby složil 22. 9. 1857 a zároveň dokončoval filozofická a teologická studia. Až o 4 roky později přijal nižší svěcení.

Po celou dobu se držel těchto zásad:

Dokonalost není ve velkých a mimořádných činech, ale v tom, že dobře vykonáváme své povinnosti.

Cena skutků je závislá na dobrém úmyslu a vnitřním smýšlení.

V chudých je zapotřebí vidět Krista a nepropouštět je bez almužny. Vždy pro ně můžeme přinejmenším mít dobré slovo a modlitbu, kterou možno vyprošovat i štědré dárce.

Jednou napsal svému otci: "Nemohu ani popsat spokojenost a radost, kterou cítím mezi těmito zdmi. Čtvrthodiny před obrazem Panny Marie, naší Těšitelky, nezaměnil bych s rokem plným světských radovánek." Jeho štěstí bylo ovocem vnitřního boje. Ke komu cítil náklonnost, tomu se hleděl vyhnout, ke komu odpor, k tomu se snažil být co nejlaskavější. Nikoho nesoudil, stále prožíval Boží přítomnost a toužil být ustavičnou obětí na oltáři své Bolestné Matky. Jeho duchovní vůdce o něm napsal: "Shledával jsem u něho vždy takovou snahu po pokání, že by si byl v krátké době zničil zdraví, kdybych ho nemírnil." Brzy však stejně začal trpět celkovým vysílením, protože se u něj objevily příznaky tuberkulózy.

Nakonec se splnilo jeho přání zemřít mlád. Měl strach, že by ve službě Bohu mohl ochabnout. Trpěl s heroickou láskou a zemřel ve 24 letech s obrazem Bolestné Matky, kterou posledními slovy volal: "Matko moje, pojď rychle!"

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Tento den se pokusím prožít ve smyslu zásad Gabriela.

Bože, Tys povolal svatého Gabriela, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře, aby šel cestou malých k dokonalosti; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( použito závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti (1826); Baldomerus (ca. 660); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (s. inc.); Basilius et Procopius Decapolita (741); Hippolytus, abbas in monte Iura (ca. 770); Gregorius, monachus (ca. 1005); Lucas, abbas Messanen (1149); Anna Line (1601); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock (1601); Gulielmus Richardson (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente Cirer Carbonell (1855); Maria a Iesu Deluil Martiny (1884)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský