Světci k nám hovoří...


sv. Alberik

Albericus, abbas

26. ledna, připomínka
Postavení:opat, zakladatel řádu OSB/OCist
Úmrtí:1109

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 1050 ve Francii. Později se stal poustevníkem u Collan poblíž Châtillon-sur-Seine asi 140 km severozápadně od Dijonu v Burgundsku. Po čase přešel za benediktinským převorem Robertem (pam. 11. 4.; zv. z Molesme) do Troyesu. S ním pak v roce 1075 nastoupil do kláštera v Molesme, kde se k nim připojil mnich Štěpán Harding (pam. 28. 3.). Všichni byli rozhodnuti žít v chudobě, asketickém sebezapření, v prostých chatrčích a svůj den dělili mezi modlitbu a fyzickou práci. Na jejich jídelníčku byla zelenina, kterou sami pěstovali. Zájemců o takový mnišský život začalo poměrně hodně přibývat, ale velká část jich bylo nepřizpůsobivých, kteří rozvraceli komunitu a nakonec odešli.

V roce 1094 se opat Robert, převor Alberik, Štěpán a další čtyři mniši rozhodli odjet za arcibiskupem Hugem do Lyonu, který byl i papežským legátem Francie. Po rozhovoru s ním a jeho velmi kladným postojem k tomu, co si vytyčili jako cíle, dostali povolení opustit Molesme a hledat duchovnější způsob života. Povolení bylo písemné a dokument se dochoval. Robert, který se svými spoluzakladateli cisterciánů se oddělil od benediktinů v bývalé komunitě, uvolnil její členy od poslušnosti vůči němu. Asi v roce 1096, možná i dříve, odešel s Alberikem a s několika dalšími bratry do nevlídných bažinatých míst uprostřed lesa asi 25 km jižně od Dijonu v diecézi Châlon-sur-Saône. Toto místo vzdálené lidským obydlím se nazývalo Cîteaux, latinsky Cistercium. Šlechtici, kterým patřilo, je těmto mnichům ochotně přenechali a vévoda Odo z Burgundska, který o nich slyšel od arcibiskupa Huga, jim poslal četu dělníků na pomoc s výstavbou nového kláštera. Jeho vysvěcení se podle tradice prý uskutečnilo 21. 3. 1098 s názvem „Novum Monasterium“. Tento název vydržel jen do roku 1119.

Robert zde byl opatem pouze něco přes rok a potom se na příkaz papeže Urbana II. (ten zemřel v červenci 1099), musel vrátit do Molesme. Bratři tohoto kláštera nezvládali řešení problémů bez bývalého opata a papež jim proto takto vyhověl. Zároveň se Alberik, jako druhý ze zakladatelů cisterciáckého řádu (Ordo Cisterciensis - OCist) stal opatem. Vynikal přísnosti k sobě a úctou k Panně Marii. U papeže Paschala II. dosáhl v roce 1102 uznání nezávislosti kláštera a potvrzení papežské ochrany. Pro svůj klášter napsal Alberik první pravidla týkající se oděvu, stravy a způsobu života. Bílý hábit z nebarvené ovčí vlny byl výrazem čistoty, jednoduchosti a chudoby.

Když Alberik 26. 1. 1109 zemřel, Štěpán Harding prohlásil: „Ztratili jsme váženého otce a duchovního průvodce, který byl pro mne nejen otcem a mentorem, ale i přítelem a spolubojovníkem pro Pána.“ Štěpán se potom stal třetím opatem.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Timotheus et Titus, ep. Creten (s. I); Theogenes, m. Hippone (asi 257); Paula, vidua (404); Xenophon, Maria, Ioannes et Arcadius (s. VI.); Albericus, abbas (1109); Augustinus (Eystein) Erlandssön (1188); Maria de la Dive (1794); Iosephus Gabriel del Rosario Brochero (1914); Michael Kozal (1943); Gabriel Maria /Ioannes Stephanus/ Allegra (1976)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.