Maximus, ep. Nolan.
| 7. února, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. III. |
ŽIVOTOPIS
Je psáno, že byl prvním biskupem v Nole u Neapole a jeho věrným pomocníkem se stal Felix (pam. 14. 1.). Toho postupně vysvětil na lektora, exorcistu i kněze a také v něm viděl sv. Maxim (biskup) Maximus, ep. Nolan., 1 (s. III.) svého nástupce. Křesťanství v té době nebylo uznávané a státním náboženstvím bylo pouze pohanství. Na katolíky se proto hledělo jako na nepřátele státu.
Biskup Maxim se na naléhání věřících jako mnoho jiných biskupů po roce 250 ukrýval v poušti. V té době se Felix svou pastorační činností prozradil, byl zajat, mučen a Maxim zatím trpěl v poušti. Bůh je však neopustil a poslal svého anděla, který údajně Felixe vyvedl ze žaláře a přivedl ho na poušť až k biskupovi Maximovi. Ten se již nacházel v zápase se smrtí nejen pro své onemocnění, ale zvláště pro nedostatek tekutin a potravy. Felix ho přivedl k vědomí šťávou z hroznu a pak ho odnesl k jedné staré věřící ženě, kde o něj po nějakou dobu pečoval. S údajným koncem pronásledování, na jehož ukončení někteří pohané nedbali, začal Felix znovu svou kněžskou činnost, ale musel se ještě ukrývat. Pravděpodobně v té době biskup Maxim zemřel.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius♦ (1236); Antonius de Stronconio♦ (1461); Thomas Sherwood♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet♦ (1871); Pius Pp IX.♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski♦ (1942); Alaphridus Cremonesi♦ (1953); Petrus Verhun♦ (1957)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský